Traders Tales - Mercenary - Kapitola 23

[George Wills]

Kapitola 22
Kapitola 24

Kapitola 23 - Ovládnutí mysli

Tereana si sundávala skafandr. Tor zatím stál opodál a díval se raději opačným směrem. I přes to na ni neustále myslel a musel se hodně ovládat, aby se k ní neotočil. Občas si zmáčkl modřiny na boku nebo na ruce. Ostré bodnutí bolesti mu pomáhalo se probrat a soustředit opět na jejich úkol.

Vědomí toho, že si někdo pohrává s jeho myšlením, mu pomáhalo s tím bojovat a nepodlehnout svým pocitům. Přemítal, jestli i Tereana je podobně ovlivňována, nebo jestli dokáže ženská mysl těmto útokům odolat.

Uvažoval o tom, že se už několikrát pokoušel pochopit ženskou mysl, ale zaplašil tyto vzpomínky s tím, že to byly příliš bolestivě nabyté zkušenosti. Nakonec vždy pochopil, když udělal něco špatně, ale nějak mu unikaly detaily. A kdykoliv měl příležitost dostat se do problémů, tak v nich taky bez větší námahy a někdy i bez jakéhokoliv vlastního přičinění skončil. Až jednou došel k závěru, že na uražení některých slečen úplně stačí to, že existuje. Z těchto neveselých myšlenek nakonec vydedukoval, že ať už je Tereanina mysl ovlivněna jakkoliv, je to prostě dané a on to nedokáže nijak změnit. Zasmál se.

Tereana prošla kolem, "Tak co, jdeme?"

Tor šel krok za ní, jako poslušný sluha. Drcnul se do žeber a bolest mu pomohla opět přemýšlet. Napadlo ho, jestli by si takto mohl nějaké to žebro i zlomit.

Vrátili se do vědecké laboratoře a Tereana rychle zaujala své místo u jedné ze stanic. "Nějakou dobu to bude trvat, než přetáhnu ty data!"

"Máme už nějaké informace ze senzorů?" Tor teď vypadal zmateně, jakoby se pokoušel na něco si vzpomenout.

"Mám potvrzení, že napájení už bylo opraveno!" Tereana zobrazila mapu sektoru na hlavním displeji. Piraňa poklidně seděla těsně u okraje pole asteroidů.

"To by mě zajímalo, co to tam vlastně dělá!" Poznamenal Tor. Oba si chvíli prohlíželi mapu.

"Myslím si, že se pokouší zjistit, kde se vlastně nachází!" Odpověděla rozvážně Tereana.

"Jak to myslíš?" Podíval se na ni Tor.

Ohlédla se k němu, "Toto není sektor, ze kterého má poslední zápis v databázi." Její mysl teď byla čistější, než kdykoliv před tím. Hlas v její hlavě byl příjemně zastřený. Potlačila své city k Torovi, když pochopila, že jsou víceméně uměle vyvolané. Kdyby je nechala volně rozvinout, pohltily by je oba. A kdyby to nechala dojít tak daleko, jen by marnili vzácný čas, který může ona věnovat zkoumáni cizí lodě plné tajemství.

"Vypadá to, že přilákala nějakou nechtěnou pozornost." Dodala Tereana. Přiblížila mapu a vycentrovala pohled na Torovu loď.

Pět lodí, označených jako nepřátelské, pozorovalo Piraňu z bezpečné vzdálenosti.

"Co máme v našem nejbližším okolí?" Zeptal se Tor naléhavě.

"Nic, pochybuji, že by se odvážili vstoupit do pole asteroidů!"

"Co jsou zač?" Zeptal se Tor a v ruce už držel svou pistoli, jakoby očekával, že každým okamžikem do laboratoře vběhne přepadový oddíl.

"Máme tady Orinoko nové generace, dva Bayamony a dva Vlky." Odpověděla.

"A máš představu komu patří?" Tor nespouštěl oči z mapy, zobrazující možné hrozící nebezpečí.

"Tři jsou registrované jako lodě Bloodheartů a dvě patří Žoldákům temné mlhoviny!" Oznámila Tereana klidně.

"Pochybuji, že je to jen náhoda!" Poznamenal Tor potichu.

"Cože?" Zvědavě se na něho podívala.

Tor sklopil zrak, "Bloodheartové po mě už nějakou dobu jdou!"

"A proč?"

"Je to sice jen krátký příběh, ale zrovna teď, vzhledem k naší situaci, nemám vůbec chuť ho vyprávět!" Tor se opět zadíval na mapu a vyhýbal se jejímu upřenému pohledu. "Vypadá to, že do hry vstoupil další hráč. Uvidíme, co se bude dít dál!"

Tereana koukla na konzolu, "Mamba, registrovaná na Spolek válečných veteránů!"

Pět pirátských lodí taky zaznamenalo nově příchozího a shluklo se do těsné formace, než se dali na ústup směrem ke stanicím.

Mamba změnila směr a zaútočila.

Displej brzo zazářil explozí jednoho z Bayamonů. Bílý kruh nažhavených částic se rychle rozpínal do chladu vesmíru a blednul.

Oba Vlci, s rychlostní převahou, napadli Mambu ve formaci a těsně před ní se rozděli li. Jejich útok nezanechal na štítech Mamby žádné viditelné stopy. Za to bylo možné vidět menší poškození trupu.

"To je zvláštní!" Ozvala se Tereana.

"Co?" Tora zajímalo, čeho si zase nevšimnul.

"Mamba má poškozený trup, ale štíty zůstaly plné!" Oznámila Tereana opatrně a vzápětí zkontrolovala technická data skenu jednoho z Vlků. "Jsou vyzbrojeni projektilovými rotačními kulomety. To jsou přece čistě vojenské zbraně, žoldáci k nim nemají mít přístup!"

Mamba mezitím změnila taktiku. Využívala své nadstandardní rychlosti a občasného použití posilovače výkonu motorů a uhýbala útokům obou Vlků. Tor přemýšlel, jestli Creed konečně našel rovnocenné soupeře. Oba Vlčí stíhači spolupracovali jako dobře vycvičený a disciplinovaný pár, ale i tak měli problém způsobit nějaké další poškození na trupu Mamby.

Jak se tak Tor zamýšlel, jeden z vlků schytal dvojitý zásah ze zbraní Creedovy lodě, která do něho vzápětí vrazila, když se pokoušel o únik.

"Mají ti Vlci nějaký limit v množství střeliva?" Zeptal se Tor.

Tereana se na chvilku zamyslela, "Ano, myslím, že něco kolem dvaceti tisíc nábojů. To je horní limit těchto zbraní."

Druhý vlk maximální rychlostí opustil bojiště a Mamba se vrátila k útoku na utíkající lodě Bloodheartů.

"Ten chlapík je musí opravdu nenávidět." Poznamenala potichu Tereana, když pozorovala, jak Mamba s chirurgickou přesností zničila druhého Bayamona bez ohledu na občasnou palbu Orinoca.

"Je to čistě osobní záležitost!" Prohlásil Tor klidně a sledoval jak se loď Spolku válečných veteránů usadila za Orinoco nové generace. Pirát se zoufale snažil kličkovat, aby se vyhnul přesně cíleným dávkám, které ho rychle připravovaly o štíty.

Počítač ohlásil ukončení přenosu dat. Oba se ohlédli na monitor.

"Vypadá to, že máš teď možnost podívat se, co je tam vlastně uloženo." Pronesl pomalu Tor.

"Ten pirát neměl žádnou šanci, že?" Zeptala se Tereana potichu, když se do tmy rozplynul opar, který zůstal po explozi Orinoca.

"Myslím, že tentokrát bude Creed vyjímečně potřebovat opravit malbu na lodi!" Řekl chladně Tor.

Ohlédla se po něm, "To je Creed?"

Tor pomalu přikývl. "A co ty data?"



Caran Belign pozoroval hvězdy z okna své kanceláře na obchodní stanici v Argon Prime. Přemýšlel o tom, že už dlouhou dobu odkládá návštěvu své domovské planety. Jeho myšlenky přerušil počítač, ohlašující příchozí spojení.

"Ano!" Odpověděl a jen se lehce ohlédl na holo projektor. "A Creede. Nějaké novinky?"

Bezejmenný téměř odfrkl způsobem, jakým odpovídají vzteklí Splitové. Caran ihned pochopil, že to znamená, že něco není v pořádku, ale na svém výrazu nedal nic znát.

"Splitští vojenští stíhači převlečení za žoldáky!" Zavrčel odpověď Creed.

"Jsi si jistý?" Caran se až teď otočil k holo obrazu.

"Žoldáci nepoužívají rotační kulomety!" Odpověděl Creed.

Caran byl rád, že je odděluje několik sektorů. "Rozumím! A ještě něco dalšího?"

"Ve velkém počtu jsou tady lodě klanu Claw. Napočítali jsme jich nejméně třicet. Stejně tak i stíhači Bloodheartů. Těch je přibližně patnáct až dvacet. K tomu Splitští vojenští stíhači maskovaní jako Žoldáci temné mlhoviny!" Poslední větu Creed vztekle zabručel. "Těch je asi dvacet až třicet!"

"A kolik lidí tam máš ty?" Zeptal se klidně Caran.

"Deset!" Odpověděl Creed.

"A jaké je tvé hodnocení situace?" Zeptal se Caran, i když už předem znal Creedovu odpověď. Získal tak ještě pár okamžiků na přemýšlení.

"Řekl bych, že tady bude hromada mrtvých lidí!" Byla jeho odpověď.

"Myslíš, že zaútočí spíše později než dřív?" Sondoval dál Caran. Pokoušel se zhodnotit možnosti.

"Ne, ta loď má za zády pole asteroidů. Myslím si, že když zahlédne blížící se větší skupinu stíhačů, stáhne se mezi asteroidy a tam zaujme obranné postavení. Může je tam odstřelovat a krýt se při tom za překážky." Odpověděl Creed. "V každém případě všichni čekají na hlavní cenu a její schopnosti, než do toho půjdou naplno."

Caran se krátce zasmál nad slovníkem, který Creed použil, "Je docela možné, že když nebudou schopní vyřadit svou konkurenci, zničí raději tu 'hlavní cenu', aby nepadla do rukou nepříteli!"

"Co tedy chceš, abych udělal já?" Zeptal se opatrně Creed.

"Udělal jsi sken Torovy lodě?" Odpověděl Caran na otázku otázkou.

"Ano, ale na palubě byl jen jeden člověk!"

"Z toho se dá usuzovat, že Tereana a profesor pravděpodobně zůstali na stanici a pracují na výzkumech." Zamyslel se nad informacemi, které se doposud dozvěděl. "Kdybys dokázal nenápadně doletět ke stanici, cestou se maskovat v poli asteroidů, mohl bys odtamtud vyzvednout Tereanu. Poslední úsek bys možná měl doletět ve skafandru. To bude asi nejméně agresivní způsob."

"A co mají zatím dělat moji lidé?" Creed sledoval Carana nepříjemným pohledem.

"Ať zatím nezasahují, na boj bude dost času a prostoru později!" Odpověděl Caran upřímně. Nebylo to ideální taktické řešení, ale chtěl své lidi držet co nejdál. Je jasné, že tentokrát se nějakým obětem nevyhne, avšak alespoň se snažil je co nejvíc minimalizovat.

"Za jak dlouho dorazí poslední zásilka?" Zeptal se Creed.

"Pořád mají před sebou nejméně třicet Argonských hodin cesty!" Oznámil Caran, "Ještě to musím oznámit Torovi, aby věděl, na čem je."

Creed přikývl a vypnul spojení.

Caran ihned opustil svou kancelář a rychle kráčel k izolované komunikační místnosti.

Macar byl plně zaměstnán průzkumem dat, takže téměř nepostřehl, že se za ním otevřely dveře a vešel Caran.

"Nějaký postup?" Zeptal se stroze.

Technik přikývl, "Poskládal jsem dohromady data z bio skenu, co máme k dispozici!" Autorizoval svůj požadavek přiložením prstů na snímač a přikázal, "Počítači, zobraz postavu cizince!"

Před nimi se objevila holografická postava, která se pomalu otáčela. Na těle byla jasně rozpoznatelná hlava, která jak se otáčela, odhalila dva páry očí. Jeden pár byl vpředu, nad něčím, co by mohly být ústa a druhý vzadu. Krk byl krátký a široký. Na trupu byly čtyři svalnaté paže, dvě na každé straně. Každá měla šest prstů proti dvěma palcům. Dva prostřední prsty připomínaly spíše nebezpečné drápy než normální prsty.

Caran si všiml, že nevidí žádné nohy. Namísto nich bylo něco jako silné bičovité ocasy. "Co všechno o tom stvoření už víš?"

"Ze skenu jsem nedokázal rozpoznat barvu kůže, takže jsem prozatím na modelu použil bílou barvu. Celková délka je okolo tří metrů. Nenašel jsem žádné rozpoznatelné vlasy nebo ochlupení." Macar se na chvilku zamyslel. "Ačkoliv jsem nenašel žádné nohy, vypadá to, že v případě potřeby dokáže narovnat a zpevnit oba své ocasy a stát na nich vzpřímeně. A umí toho ještě víc. V pažích má dvousměrné klouby. Takže nejenže vidí zároveň dopředu i dozadu, ale umí využívat oba páry rukou jak vpředu tak i vzadu. Z toho usuzuji, že zvládá vykonávat dvě různé práce zároveň!"

"To zní užitečně! Co dál?" Zeptal se Caran.

"Životní orgány jsou velmi neobvyklé, má dvě srdce, ale žádné plíce!" Pokračoval Macar a Caran na něho tázavě pohlédl. "Jestli jsem to pochopil správně, dýchá povrchem kůže. Ta je pórovitá, ale velmi odolná. Trochu slabší je jen v oblastech kloubů!"

"A máš představu, čím se živí?" Zeptal se Caran přirozeně.

"Podle zubů je to jednoznačně predátor. Nemyslím si, že byste chtěl, aby vás něco takového objalo. Nehledě na to, že by dokázal překousnout lidské kosti s jemným křupnutím. A ty drápy by člověkem projely jak laserový meč banánem!" Vyvodil Macar s morbidním nadšením.

"Tak tohle vědět by Tora určitě potěšilo! Vypni ten obraz a spoj mě s Piraňou. Chci mu oznámit, jak jsme pokročili!" Přikázal Caran a otočil se k technikovi.

Holografický obraz zmizel a Macar na panelu naťukal několik příkazů.

Caran se posadil ke konzole a počkal, až bude mít vizuální spojení. Po nějaké době se opět otočil k technikovi. Ten však jen pokrčil rameny, "Neodpovídají! Můžu jenom potvrdit, že to k nim došlo."

O chvíli později se obraz přece jen objevil. Caran na něm uviděl profesora, ale své překvapení nadal najevo.

"Profesore!" Promluvil po malém zaváhání.

Profesor vypadal zmateně, jakoby se snažil na něco si vzpomenout, ale vzápětí se usmál, "Pan Belign. Příjemné setkání. Doufám, že pro nás máte samé dobré zprávy."

V Caranově mysli se ozývaly varovné signály, ale díky své povaze a výcviku na sobě nedal nic znát. "Jistě jste si již všimli množství nepřátelských pirátských a žoldáckých lodí ve vaší oblasti! Chtěl bych vás požádat, abyste si označili lodě Spolku válečných veteránů jako přátelské!"

Profesor chvíli nedával pozor. Nepochybně přijímal instrukce z nějakého zdroje mimo záběr kamery.

"Budeme si to pamatovat a nebudeme s nimi vyhledávat konflikty!" Odpověděla cizí umělá inteligence.

"A dodávka?" Vyzvídal profesor.

"Je přibližně třicet hodin od vás!" Odpověděl Caran a konejšivě se usmál.

Profesor mu úsměv oplatil a přikývl.

"A ještě jedna záležitost!" Caran chtěl využít příležitost a pokusit se zabránit případnému střetnutí. "Polem Asteroidů proletí za stanici jedna loď Spolku válečných veteránů. Požádal jsem je, aby dohlédli, že se žádná pirátská loď nepokusí nepozorovaně dostat ke stanici!"

Delší dobu bylo ticho. "Rozumím vašim obavám a nebudu na ni reagovat, dokud nebude mít nepřátelské úmysly." Prohlásila umělá inteligence.

Caran lehce přikývl a pousmál se, ale nespouštěl oči z profesora. "Dám vám vědět, kdyby došlo k nějakým změnám s poslední dodávkou."

Spojení se přerušilo a Caran zůstal zamyšleně sedět. Jeho výraz se nezměnil, i když ho trápily znepokojivé myšlenky.

"Někdo jiný, než koho jste očekával?" Zeptal se Macar potichu.

"Ano!" Odpověděl Caran a rychle vstal. Přemýšlel o tom, že by urychlil průběh věcí, ale nejdříve si musel promluvit s Creedem. Věděl, že Bezejmenný nemá rád překvapení.

Zamyšleně se vracel zpět do své kanceláře. Musel si ujasnit, co vlastně po Creedovi potřebuje. Zároveň ho znepokojovala otázka, proč byl profesor na Torově lodi sám. Tušil, že Tor by sotva dobrovolně předal řízení svého plavidla někomu jinému. Ale zároveň cítil, že je určitě ještě naživu.

Bylo před ním nepříjemné rozhodnutí. Jestliže měl technik pravdu, může se cizinec oživit s využitím biologického materiálu z jednoho nebo více z těch tří lidí. Čerstvý biologický materiál by byl určitě vítanější, než dávno mrtvé, rozkládající se tělo. Je docela možné, že když dá příkaz k záchraně Tora i Tereany, začne být cizincem kontrolovaná Piraňa nepřátelská. To bylo riziko, které nechtěl podstoupit. Jeden nebo dva obětovaní mohou předejít zbytečnému krveprolití, v případě, že se mysl bude snažit vrátit zpět do těla. Z pohledu znalostí a pochopení cizí technologie měla Tereana největší hodnotu z trojčlenného týmu a to ji zajistilo lístek z potenciálně nebezpečné stanice.

Posadil se za svůj stůl a spojil se s Creedem.

Creed na volání odpověděl jen krátce, "Co je?"

"Mluvil jsem s tou cizí umělou inteligencí. Upozornil jsem ji na tvou přítomnost v poli asteroidů. Zná tvou loď a když tě uvidí, neměla by reagovat nepřátelsky." Prohlásil Caran.

Creedovy oči se lehce zúžily. Chápal důvody jeho prozrazení, ale necítil se dobře, že musí vstoupit do neznáma. Motivaci a možné chování cizince všichni jenom odhadovali, avšak z bezpečné vzdálenosti. On teď bude dost blízko, aby jejich odhady ověřil na vlastní kůži.

Přirovnal to k době, kdy ještě bojoval v aréně. Zpočátku, když vůbec neočekával že přežije den, se mu to vždy nějak podařilo. Později, ještě než utekl, musel poslouchat falešné povzbuzování svého otrokáře, který byl přesvědčen o své vlastní důležitosti a neotestované odvaze. Vzpomněl si, jak později žadonil o život, když všude kolem leželi jeho mrtví tělesní strážci. Rozsekal je na kusy při svém útěku, který spojil s krutou pomstou.

Zadíval se na muže na displeji před sebou a pokoušel se z tajemného výrazu přečíst jeho myšlenky. S povzdechem si uvědomil, že je mu Caran hodně podobný. V takovémto okamžiku, kdyby měl na výběr, by obětoval jednu svou stoličku, aby mohl sám sedět na pilotním sedadle jeho Mamby. 'Ne', pomyslel si. Caran je jeden z mála, kterým může věřit. Tento velký Argon se nejednou ukázal jako neocenitelný spojenec a předvedl svou statečnost i své schopnosti. Caranova slova jsou tedy přátelským upozorněním a varováním.

"Dobře, uvidím, co se dá dělat!" Creed vypnul spojení a přepnul senzory na střední dosah. Otestuje Piraňu průletem s vypnutými zbraněmi ve vzdálenosti menší než dva kilometry. Pokud se o něco pokusí, vypustí drony a zruší misi.

Mamba se naklonila, nabrala plnou rychlost a stočila se směrem k poli asteroidů. Jak se blížil, sledoval na senzorech možná nebezpečí.

Uběhlo pět minut a zahlédl Piraňu, trpělivě čekající před polem asteroidů. Opět se podíval na informace ze senzorů, aby se ubezpečil, že v okolí není žádná loď pirátů nebo falešných žoldáků. Potom vypnul oba vysokoenergetické plazmomety alfa a připravil k rychlému vypuštění deset dronů.

Když prolétal kolem Piraně, zůstala úplně bez hnutí. Chvíli kopíroval okraj pole asteroidů a vzápětí v něm zmizel.



Tor se rozhodl zaběhat si několik koleček po chodbách stanice. Musel něco dělat. Jinak by podlehl emocím, které si vesele skotačily v jeho mysli. Žebra ho stále ještě bolely a běh rozhodně neurychloval jejich léčení, ale bolest mu pomáhala soustředit se na myšlení.

Tereana byla pořád ještě zabraná do izolování navigačních dat. Přetáhla si i nějaká data z počítače cizí lodě, které chtěla později rozluštit.

Po třetím kolečku se zastavil v jídelně, aby nabral dech a ochutnal něco ze zásob, které on sám přivezl. Cestou zpět do laboratoře ukusoval řízek cahoona obalený v Boronském koření.

"Dobře, že jsi zpátky!" Poznamenala Tereana a odpojila jeho starý osobní zápisník z konzoly. Mávla s ním směrem k němu a pokračovala, "Jsou na něm ty navigační data. Jen doufám, že jim někdo bude rozumět."

"Výborně!" Tor došel až k ní a nataženou rukou uchopil okraj zápisníku, Tereana ho však nechtěla pustit. Namísto toho se přiblížila až k němu, objala ho kolem krku a políbila. V tom okamžiku veškeré myšlenky na jejich problémy zmizely a oba je zalila vlna nekontrolovaných citů.

Ještě nějakou dobu se objímali, než se Tereana dotkla Torových pohmožděných žeber. Tor se při nádechu probral prudkým bodnutím bolesti a ustoupil o krok vzad. "Tereano! Poslouchej mě, ten cizinec si s námi pohrává. Neptej se mě, jak to dělá, protože to já nevím. Je to asi nějaká forma ovládání mysli. Dnes tě miluji a zítra tě můžu chtít zabít. Teď ty silné city nezvládáme, ale myslím si, že až se vrátíme na loď, tak to překonáme!"

Tereana měla zasněný pohled, opět se k němu přiblížila a utišila jeho řeč dalším vášnivým polibkem.

Najednou se za nimi ozvalo zakašlání, "Doufám, že neruším při něčem důležitém!"

Tor se ohlédl jako první a najednou si uvědomil, že jsou oba, on i Tereana, částečně vysvlečení. Hlas zaslechla i ona, rozhlédla se a uviděla Creeda, který ukusoval řízek a tvářil se pobaveně.

Tor nevěděl, jestli má být rád nebo naopak naštvaný, že je Creed tady a že je přerušil právě v okamžiku, kdy to začínalo být zajímavé.

"Creede! Jak dlouho už jsi tady?" Zeptal se Tor a neskrýval své překvapení.

"Dost dlouho na to, abych měl v sobě už jeden řízek a viděl vás, jak přecházíte k intimnostem!" Odpověděl Creed a pořád se ještě usmíval.

"Řekni, jsi tady, abys nás odsud dostal?" Zeptal se Tor.

Creed se pomalu zamyšleně zakousl do řízku, pozorně si oba prohlédl a když polkl sousto řekl, "Mám příkaz odvézt pouze Tereanu!"

"Cože?!" Vykřikli Tor i Tereana současně.

"Pan Belign nechce vyprovokovat nepřátelskou reakci u té cizí umělé inteligence. Takže se mnou odletí pouze jeden z vás!"

Podívali se jeden na druhého a opět se oblékli.

"A co když s tím nebudeme souhlasit?" Zeptala se Tereana opatrně a podívala se na Creeda.

"Tereano, ty odletíš ať už s tím souhlasíš nebo ne!" Odpověděl ji Tor.

"Cože?!" Tereana vypadala smutně, "Ty nechceš, abychom zůstali spolu?"

Jejich oči se střetly. Tor se praštil do modřin a ostrá bolest zahnala jeho city. "Co já chci s tím nemá nic společného. Creed má své instrukce a ty s ním odletíš dobrovolně nebo násilím. A já nemohu udělat nic, čím bych tomu zabránil!"

Tereana vypadala sklíčeně. Creed se přestal usmívat a dojedl zbytek řízku. "Věřte mu slečno! Udělám cokoliv, co bude nutné, abych splnil úkol, který mi byl přidělen!" Otočil se na Tora lehce přikývl hlavou, aby se ujistil, že má Torovu podporu.

Utekla pryč.

Creed zavrtěl hlavou, "Ty ženské!"

"Nerozumíš tomu, naše myšlenky a city a možná dokonce i činy ovládá ten cizinec!" Snažil se Tor o vysvětlení.

"A já myslel, že to byl tvůj neodolatelný šarm a bystrá inteligence!" Odpověděl Creed.

Tor otevřel pusu, aby odpověděl na Creedův vtípek, ale rozmyslel si to. "Nepociťuješ něco zvláštního, nějaký šepot vzadu ve tvé mysli?"

"Ne!" Odpověděl stroze Creed.

"Vlastně mě to ani nijak nepřekvapilo!" Poznamenal potichu Tor. Uvědomil si, že cizinec nedokáže ovlivňovat ty nejzákladnější, primitivní emoce. A to byly pravděpodobně ty jediné, které Creed měl, jestli měl vůbec nějaké.

Bezejmenný přikývl, ale neřekl nic.

Tor přešel laboratoř, vzal se stolu svůj technický zápisník a vrátil se ke Creedovi. Předal mu svůj starý zápisník a dodal, "Toto bude pana Beligna určitě zajímat. Jsou tam navigační data z cizí lodě." Creed převzal zápisník, vědom si jeho důležitosti. Tor pokračoval dál, "A na tomto je Sweety, osobnostní umělá inteligence z mé lodě." Tor sklopil zrak, zkousl pevně čelisti a připravoval si řeč muže odsouzeného na smrt.

"Nezačneš teď brečet, že. To ani nezkoušej!" Creedův hlas byl tvrdý a nemilosrdný. "Vrátím se pro tebe, než to všechno skončí, tím si můžeš být jistý. Nezapomínej, že bude ještě jedna dodávka, na které je závislý!"

Tor na něho pohlédl a usmál se než řekl, "Jestli zneužiješ její stav, tak tě zabiju!"

Creed se tomu upřímně zasmál, "A co chceš, abych udělal se Sweety?"

"Předej ji mým ..." Tor se zasekl, vzpomněl si, co se stalo jeho rodičům. Na chvíli se musel zamyslet, než si vzpomněl na jméno. "Najdi Teladskou obchodnici jménem Bilyzonus. Až zapneš Sweety, bude ji schopná sama kontaktovat!"

Creed pomalu přikývl, "Myslím, že bychom měli najít Tereanu!"

Konec kapitoly

[George Wills]

Menší ochutnávka další kapitoly. Samozřejmě se v tomto okamžiku děj přesunul jinam (do Caranovy kanceláře), takže to nejsem já, kdo vás napíná (teda malinko asi jo, kdybych dodal celou kapitolu a zbývající dvě, tak by se to nestalo, že )

[George Wills]

Další dokončená kapitola, tentokrát i s kapkou erotiky na konci
Musíte uznat, že Mercenary perfektně zvládá techniku napínání čtenáře. Já sám teď ještě nevím co bude v další kapitole. Už je to dávno, co jsem to četl.
Tak abych vás napínal co nejkratší dodu, ženu se překládat dál ...
16 stran do konce je hodně a času do vánoc málo ...

[Torgen]

wow, no je to čím dál zajímavější, jestli to teď nedopřekládáš, budu si muset oprášit svoje chabé znalosti angličtiny a dolouskat to v originálu, ale budu rozumět asi každé páté slovo, jinak řečeno byl bych velmi šťasten kdyby se ti to do vánoc podařilo

[Torgen]

Tak já se teda zase pokusím něco "skritizovat", ale bude to těžké, nějak se nemůžu potom volnu dostat do sedla

I tak se k ní v myšlenkách neustále obracel. - tak zkusíme první pokus, co to udělá No, malinko mi to nesedí, protože pokud čtu, že se někdo na někoho v myšlenkách obrací, mám pocit, že to vyznívá jako by se pokoušel o nějaký druh telepatie, což Tor by zrovna v tomto okamžiku asi nechtěl, i když na druhou stranu Tereana se převléká a být tam já na Torově místě...... no to sem poněkud odbočil . Takže asi takhle by se mi to líbilo o něco víc:
I tak na ni neustále musel myslet.

Ostré bodnutí bolesti mu pomáhalo probrat se a myslet opět na jejich úkol. - pokud bys ovšem předchozí návrh použil, vyvstane problém se stejným slovem ve větě naslédující, tudíž bych opět navrhnul malou změnu:
Ostré bodnutí bolesti mu pomáhalo probrat se a soustředit opět na jejich úkol.

To že si uvědomoval, že si někdo pohrává s jeho myšlením a to mu pomáhalo s tím bojovat a nepodlehnout svým pocitům. - tak tady bych opět s dovolením nechal zapracovat svůj cit pro knižní mluvu, a pak bych to viděl asi takhle:
Vědomí toho, že si někdo pohrává s jeho myšlením, mu pomáhalo s tím bojovat a nepodlehnout svým pocitům.

Přemítal, jestli i Tereana je podobně ovlivňována nebo jestli dokáže ženská mysl těmto útokům odolat.
Přemítal, jestli i Tereana je podobně ovlivňována, nebo jestli dokáže ženská mysl těmto útokům odolat.

Vzpomněl si, že se už několikrát pokoušel pochopit ženskou mysl, ale ukončil to tím, že to byly bolestivě nabyté zkušenosti. - tak tady jde fakt jenom o krásu věty a nic jiného, takže jen tak si myslím, po vlastních zkušenostech ( a ty byly opravdu bolestivé , nemyslím pouze duševně ), bych řekl, že na něco takového člověk nemusí dlouze vzpomínat, tudíž bych to poněkud si dovolil upravit, třeba takhle:
Chvíli uvažoval o tom, že se už několikrát pokoušel pochopit ženskou mysl, ale zaplašil tyto vzpomínky s tím, že to byly příliš bolestivě nabyté zkušenosti.

Až jednou došel k závěru, že na uražení některých slečen úplně stačí to, že existuje. S těmito myšlenkami došel k závěru, že ať už je Tereanina mysl ovlivněna jakkoliv, je to prostě dané a on to nedokáže nijak ovlivnit. - stejné větné spojení dost blízko u sebe, tak co třeba:
Až jednou došel k závěru, že na uražení některých slečen úplně stačí to, že existuje. Z těchto neveselých myšlenek nakonec vydedukoval, že ať už je Tereanina mysl ovlivněna jakkoliv, je to prostě dané a on to nedokáže nijak změnit.

Drcnul se do žeber a bolest mu pomohla opět přemýšlet. Tak přemýšlel, jestli by si takto mohl nějaké to žebro i zlomit. - tuším, že jsi to tady použil záměrně - stejná slova, ale já věčně nespokojený zakomplexovaný kritik, bych přece jen byl pro malinkatou změnu:
Drcnul se do žeber a bolest mu pomohla opět se soustředit. Napadlo ho, jestli by si takto mohl nějaké to žebro i zlomit.

"To by mě zajímalo, co tam vlastně dělá!" - tady bych možná jen doplnil:
"To by mě zajímalo, co to tam vlastně dělá!"

Tor se opět zadíval na mapu a vyhýbal se přímému pohledu. - tady, pokud jsem to zprávně pochopil, se vyhýbá Tor pohledu Tereany, a pak bych to možná spíš formuloval takto:
Tor se opět zadíval na mapu a vyhýbal se jejímu upřenému pohledu.

Tereana koukla na konzolu, "Mamba, registrovaná na Spolek válečných veteránů!"
Pět pirátských lodí taky zaregistrovalo nově příchozího a shluklo se do těsné formace, než se dali na ústup směrem ke stanicím. - vím, že v tomto případě tady ty slova znamenají pokaždé něco jiného a možná právě proto, bych v druhém případě použil slůvko jiné:
Tereana koukla na konzolu, "Mamba, registrovaná na Spolek válečných veteránů!"
Pět pirátských lodí taky zaznamenalo nově příchozího a shluklo se do těsné formace, než se dali na ústup směrem ke stanicím.

...Může je tam odstřelovat a krýt při tom za překážky."
...Může je tam odstřelovat a krýt se při tom za překážky."

"Ze skenu jsem nedokázal rozpoznat barvu kůže, takže je prozatím vymodelovaný s bílým povrchem. - tak tady bych asi opět trošku přeformuloval, protože nazvat kůži povrchem, byť to je pouze na holografickém modelu mi nějak nejde z pusy. Co třeba:
"Ze skenu jsem nedokázal rozpoznat barvu kůže, takže jsem prozatím na modelu použil bílou barvu.

"Jestli jsem to pochopil správně, dýchá povrchem kůže. Ta má pórovatý, ale odolný povrch - tady si u slůvka "porovatý" nejsem jistý, ale čistě řízen citem, bych tam dal:
"Jestli jsem to pochopil správně, dýchá povrchem kůže. Ta je pórovitá, ale velmi odolná.

"Podle zubů je to jednoznačně dravec. - tak tady si asi zase naběhnu kvůli svým neznalostem, ale "dravec" bych použil asi spíše jen ve spojení se zvířetem, u mimozemšťana bych pak volil slůvko asi všežravec, jako že jí i maso, pokud jí jenom maso, pak snad predátor nebo masořravec. A jen tak mimochodem vzpoměl jsem si na docela vydařený vtip jak policajt vykládá, že to rogalo je ale hrozný dravec, že do něho musel dva zásobníky vypálit, než toho chlapa pustilo

Chci jim oznámit, jak jsme pokročili!" Přikázal Caran a otočil se na k technikovi. - takže za prvé "na" bude asi pozůstatek po nějaké předchozí formulaci této věty, takže je tam navíc, a za druhé opět můj smysl pro nesmysl. Caran přece už ví, že na palubě Piraně je jenom jeden člobrda a myslí si že je to Tor, tudíž pokud se chce spojit s piraňou, měl by mluvit v jednotném čísle:
Chci mu oznámit, jak jsme pokročili!" Přikázal Caran a otočil se k technikovi.

Profesor vypadal zmateně, jakoby se snažil na něco si vzpomenou, ale vzápětí se usmál,...
Profesor vypadal zmateně, jakoby se snažil na něco si vzpomenout, ale vzápětí se usmál,...

Profesor se taky usmál a přikývl. - a trošku literární krásy na vrch, když už jsem se dneska zase tak pěkně rozjel:
Profesor mu úsměv oplatil a přikývl.

"A ještě jedna záležitost!" Caran využil příležitost a pokusit se zabránit případnému střetnutí. - tady bych asi jenom doplnil pro lepší znění té věty:
"A ještě jedna záležitost!" Caran chtěl využít příležitost a pokusit se zabránit případnému střetnutí.

Zároveň ho znepokojovaly myšlenky, proč byl profesor na Torově lodi sám. - né, že by si to měl nějak špatně, jen mě tak napadlo, že slovo "myšlenky", "myšlení" atd. používáš celkem často, tak co třeba pro pestrost textu tam vrazit:
Zároveň ho znepokojovala otázka, proč byl profesor na Torově lodi sám.

Posadil se ke za svůj stůl a spojil se s Creedem.
Posadil se za svůj stůl a spojil se s Creedem.

...když všude kolem leželi mrtví jeho tělesní strážci. - asi bych prohodil pořadí slov:
...když všude kolem leželi jeho mrtví tělesní strážci.

"Výborně!" Došel k ní Tor a nataženou rukou uchopil okraj zápisníku..... - a asi bych tady opět upravil slovosled:
"Výborně!" Tor došel až k ní a nataženou rukou uchopil okraj zápisníku....

...je Creed tady a že je přerušil zrovna v okamžiku, kdy to zrovna začínalo být zajímavé. - to první "zrovna" bych vypustil:
...je Creed tady a že je přerušil v okamžiku, kdy to zrovna začínalo být zajímavé.

Tereana vypadal sklíčeně.
Tereana vypadala sklíčeně.

"Jestli zneužiješ její stav, tak tě zabiji!" - myslím že i takhle je to správně, ale přece jenom kdo z nás by v takovémto okamžiku použil zrovna tenhle tvar, takže spíš bych tam dal:
"Jestli zneužiješ její stav, tak tě zabiju!"

Tak pro dnešek všechno a mám toho plný brejle, nějak sem vyšel ze cviku, hned zítra se pokusím opět do toho dostat.

[George Wills]

Tak přesně tohle mi chybělo, děkuji

[Moonman]

Potlačila své city k Torovi s tím, že pochopila, že jsou víceméně uměle vyvolané. - Potlačila své city k Torovi, když pochopila, že jsou....
Snad by to mohlo být takto at tam není hned po sobě 2x "že".
v případě, že se mysl bude snažit vrátit se zpět do těla. - to druhé "se" bych vypustil