Traders Tales - Mercenary - Kapitola 21

[George Wills]

Kapitola 20
Kapitola 22

Kapitola 21 - Materiály

Serandamancketal přistál na Sluneční elektrárně alfa v sektoru Nopileův pomník. Donesla se k němu informace, že je tam někdo, kdo chce s ním a s Creedem mluvit. Bar byl přecpaný. Byli tam převážně prospektoři, kteří chtěli získat záběr na planetě bohaté na minerály. Nejdřív ale museli sehnat meziplanetární raketoplán, který je tam dopraví. Ti ostatní byli převážně tuláci, kteří si doplňovali zásoby.

Místnost halil závoj kouře s nasládlou chutí trávy a s pachem levného vesmírného paliva. Serandamancketalovy oči se dokázaly tím vším prokousat. U jednoho ze stolů, schovaného ve stínu zahlédl osobu, kterou hledal. Stejně tak i Korecmancketras viděl jeho.

Korecmancketras pozvedl sklenici a přátelsky na něho mávnul.

"Serande, můj starý příteli! Co tě přivádí do téhle žumpy?" Zabručel Paranid a rozhlédl se po zbytku tlačenice. "Nepřivedl sis sebou svého přítele, jak vidím!"

"Právě doprovází jednu loď. Ale bude tady brzo!" Odpověděl Serandamancketal a díval se Korecmancketrasovi přímo do očí. "Ve skutečnosti jsi to ty, koho tady hledám!"

"Potom jsem potěšen, ale než mi řekneš, proč mě hledáš, musíš se se mnou napít!" Korecmancketras objednal pití na panelu na stole a během chvilky dorazil android s pitím. Lehce se naklonil dopředu, "Vidíš, jak jsou tady na tom špatně. Ani si nemůžou dovolit skutečnou servírku!" A usmál se.

Oba uchopili své sklenice a Korecmancketras pronesl přípitek, "Na kněze a na staré časy!"

"Na kněze a na staré časy!" Zopakoval Serandamancketal.

"Tak proč jsi mě chtěl vidět?" Zeptal se Paranid, když dopil i kal ze dna sklenice a objednal další rundu.

"Nesou se zvěsti, že pracuješ pro Oddíl stínů!"

Korecmancketrasovy oči se lehce zúžily, než odpověděl, "Mám s nimi smlouvu. Potřebovali někoho, kdo by pro ně sehnal a pronajal lidi."

"Potom jsi možná také slyšel o vědecké stanici, která byla nedávno napadena." Serandamancketal se otočil a vzal nově přinesené nápoje z podnosu androida.

"Možná že slyšel, záleží kolik to hodí." Korecmancketras uchopil sklenici, kterou mu druhý Paranid podával.

Serandamancketal se krátce zasmál, "Pozor na to, dobře ti radím. Znáš Creeda a jeho názor na bývalé členy Spolku pracující pro konkurenci!"

Bylo slyšet těžké oddechnutí, "To už je hodně dávno, co jsem byl členem Spolku!"

"Jednou členem, navždy členem. Znáš pravidla Koreku!"

"Naštěstí pro mě nemá Oddíl stínů nic společného s tou vědeckou stanicí, kterou jsi zmiňoval."

Serandamancketal se naklonil dopředu a šeptem se zeptal, "A kdo tedy?"

"Zkus klan Claw. Hledají továrnu na vesmírnou trávu ukrytou někde v poli asteroidů. Jestli unesli tvé vědce, měl bys je raději hledat v Teladském sektoru Nový příjem." Odpověděl rychle Korecmancketras.

"A je to spolehlivá informace?" Serandamancketal si prohlížel svou sklenici a potom pohlédl na druhého Paranida a čekal na odpověď.

"Serande, nemám důvod ti lhát. Kdyby to byl Oddíl stínů, myslíš, že bych tady ještě seděl?" A zahleděl se mu tvrdě přímo do očí. "Proboha, já přece nechci do smrti utíkat před tvým přítelem Creedem." Chvíli se vzájemně měřili pohledem a potom dodal, "Mimochodem, právě dorazil."

"Mluvíte o mě?" Creed k nim přisedl, "Co pijete?"

"Nejlepší co tady mají je Baktraqské pivo." Odpověděl Korecmancketras, "Já si dávám velké!"

Creed objednal a obrátil se na Serandamancketala, "Máš ty informace?"

"Ano! Je to klan Claw." Odpověděl Serandamancketal, ale raději se tázavě podíval na druhého Paranida, ten na nevyřčenou otázku odpověděl přikývnutím.

"To dává smysl, v poslední době jsou v sektoru vidět pořád!" Odpověděl Creed a po chvilce opatrně dodal, "Takže, Koreku, slyšel jsem, že ses přidal k pirátům!"

V tom okamžiku Korecmancketras věděl, že jeho život závisí na pravdivosti jeho odpovědi, která zároveň musí zastřít jeho skutečnou loajalitu. "Sháním piloty pro Oddíl stínů, jsou to žoldáci a ne piráti! Platí mi za to, ale to neznamená, že pro ně i bojuji!"

Android dorazil s dalšími drinky a položil je na stůl.

"Takže tě k nim nic neváže?" Creed důkladně sledoval jeho reakce.

"Nic, ale dokud mě platí za najímání nových členů, musím respektovat jejich pravidla!" Odpověděl Korecmancketras.

Creed pomalu přikývl a Serandamancketal ho při tom sledoval. Byla to nebezpečná psychologická hra. Pravidlo žoldáků o ochraně zájmů zaměstnavatele, ať už se jedná o cokoliv. I kdyby se Creed snažil od Korecmancketrase získat informace penězi nebo silou, Paranid by mu o Stínech nic neprozradil. Bylo to základní pravidlo Spolku válečných veteránů na kterém Creed neoblomně trval. Jeho nedodržení by znamenalo skončit nabodnutý na některém z jeho nožů.

"Musím respektovat své vlastní pravidla!" Pronesl Creed potichu.

Všichni tři upíjeli své nápoje a ve vzduchu viselo napětí. Ke zlepšení rozhodně nepřispělo ani to, když Creed pohlédl na člena Oddílu stínů a poznamenal, "Taky jsem slyšel, že víš, kde je Nyeshta." Byla to tichá, mrazivá poznámka, plná zloby.

Korecmancketras přeletěl oba pohledem, nenechal se však zastrašit tónem Creedova hlasu. Věděl, že ve skutečnosti není ta nenávist namířená proti němu. Pomalu se napil a pak se zadíval Creedovi do očí, "Proč ji tak moc nenávidíš? Udělala jedno malé chybné rozhodnutí a teď před tebou musí utíkat po zbytek života!"

"Zradila mě a několik mých lidí to stálo život." Creedovy oči se zúžily a v hlase měl stále zlost.

"Jak jsem to já pochopil, byl to Goltran, její partner, kdo tě zradil. Bohužel mu v důvěrné chvilce uvěřila a odpověděla mu na pár jeho otázek." Oponoval mu Korecmancketras. Sledoval, jak některé svaly v Creedově tváři škubaly, když skřípal zuby. "Mimochodem, jestli se dobře pamatuji, tak jsi ho rozsekl a prohodil s ním vzduchotěsné dveře, zavřené!"

Serandamancketal to potichu sledoval, ale Creed nezaútočil. Jen ještě dodal, "V každém případě porušila pravidla a musí za to zaplatit!"

Korecmancketras popadl svou sklenici, ohlédl se po Serandamancketalovi a pomalu přikývl, "Nechci tě urazit, Creede. Ale příště, až ji potkám, řeknu ji, že jsem to s tebou probíral a že jsi nezměnil svůj názor!"

Creedova tvář se uvolnila a jeho hlas se vrátil do normálu. "Chráníš své přátele a to respektuji, ale zdržuješ se ve špatné společnosti, Koreku!"

"Není lepší společnosti, než je společnost skutečných přátel!" Odpověděl Korecmancketras.

"Tak na to se napijeme!" Odpověděl Creed, usmál se a objednal další rundu.

Serandamancketal změnil téma konverzace, "Koreku, až skončíš tu práci, měl by ses vrátit zpět do Spolku!"

Druhý Paranid se usmál, "Moje žízeň po dobrodružství už je uhašená. Mám rád klidný život a tato práce je lehká."

Creed se ohlédl na plné sklenice, které právě dorazily, "Zůstaň čistý a my ti najdeme nějaký lehčí život. Hlavně si pak nebudeš muset hlídat záda, když se z Oddílu stínů stanou piráti nebo když se budou plést do našich obchodů!"

"Tohle si budu pamatovat!" Korecmancketras pozvedl sklenici a pořádně z ní upil.

Ještě chvíli se bavili a vzpomínali na nějakou starou barovou rvačku, do které se kdysi přimíchali. Poseděli, než dopili pivo. Potom se Creed a Serandamancketal zvedli, zanechali tam Korecmancketrase a zamířili do přistávacího prostoru.



Caran pročítal poslední hlášení z jedné z okrajových kolonií o soustavných průzkumných nájezdech Khaaků, když do jeho kanceláře vstoupil Macar. Caran na něho pohlédl a tázavě zvedl obočí.

"Pane, myslím, že tohle byste měl vidět!"

Caran vypnul konzolu a vstal, "Veď mě!" Doufal, že ty novinky budou lepší, než hlášení, které právě dočetl.

"Postoupili jsme o kus dál, ale bylo to opravdu náročné!" Poznamenal Macar téměř v poklusu cestou po chodbách.

"A co cizí umělá inteligence?" Zeptal se Caran.

"Pokud je v našem systému, tak hodně dobře schovaný, ale mezi těmi daty je dost míst, kam by se snad i mohl schovat." Odpověděl Macar, jak přicházeli ke dveřím. Ty se odsunutím otevřely.

Když Caran vešel dovnitř, všiml si, že je tam spousta nového vybavení. "Co je tohle to všechno?" Zeptal se ostře.

Macar se rozhlédl kolem a trochu ustrašeně prohlásil, "Mohu vás ubezpečit, že to bylo nezbytné! Nechte mě to vysvětlit." Přiložil své prsty na autorizační snímač. "Počítači, zobraz cizí loď Alfa!"

Holo projektor zablikal a vytvořil prostorový obraz lodě. Caran pohlédl na technika.

"Data od našeho výzkumného týmu jsou prostě perfektní! Struktura plavidla je naprosto unikátní, ale to jsme už věděli dřív. Venkovní plášť je neskutečně pevný a je z mnoha vrstev. Dvě nejblíže k povrchu jsou kovové a opačně nabité." Začal Macar.

Caran přemýšlel o posledních zbraňových systémech, "Vysvětli to!"

"Jakýkoliv objekt, který by se náhodou dostal přes venkovní vrstvu, by se dotknul druhé vrstvy a způsobil mezi nimi zkrat. Uvolněná energie je dostatečně silná, aby vypařila jakýkoliv materiál tak rychle, že ani nemůže dojít k poškození té druhé vrstvy." Odpověděl Macar dychtivě. "Ale to není všechno."

Caran si uvědomil, že tento technik začal zkoumat loď ze špatného pohledu. Měl nejdřív prozkoumat všechny zbraňové a obranné systémy a zaměřit se na hledání slabých míst. A ne pohlížet na data jako na celek a zjišťovat, co vlastně obsahují. Ale i tak mohou být tyto informace užitečné.

Macar pokračoval, "Nenechte se mýlit slabě vypadajícími štíty! Podle našich odhadů jsou velmi silné, dost na to, aby vydržely explozi několika Hornetů. Ale nepodařilo se nám zjistit žádný zbraňový systém!"

"To je velmi zajímavé, ale co víme o cizím pilotovi?" Přerušil ho Caran.

Technik chvíli zaváhal a potom pokračoval, "Zajímavé, že se na to ptáte, právě tím jsem chtěl pokračovat. Všechny tyto informace pocházejí ze skenů našich vědců a to i vnitřní uspořádání lodě! Ze záznamů, které se jim podařilo dostat z palubních počítačů jsem zjistil, že většina zbývající energie byla přesměrována do sekce delta dvě." Macar přestal mluvit, položil dlaň na snímač a přikázal počítači, "Zobraz nám sekci delta dvě."

Holo obraz se změnil na vnitřek cizího plavidla a zvýraznila se oblast kabiny s něčím jako lehátko.

"Toto popsali biologové jako kryogenickou komoru." Macar se ohlédl na Carana, "To, co jsme přijali jako takzvané 'data' byly vlastně informace, které naši vědci vytáhli z této komory a několika dalších zařízení. Protáhl jsem to všemi známými překladovými programy, ale jediné, co jsem získal byla kupa odpadu."

"Chceš tím říct, že nám poslali špatné data?" Zeptal se Caran.

"Ne!" Zareagoval Macar téměř okamžitě, ale pak se na chvilku zamyslel. "Nejdřív jsem si to taky myslel. Ale pak jsem si uvědomil z jakého zařízení ty data pocházejí a napadlo mě, že bych měl přizvat jednoho z našich biologů, aby se na to taky podíval. A to je důvod, proč je tady to další vybavení."

"Pokračuj!" povzbudil ho Caran, zaujatý víc než na začátku.

"Podíval se na to a byl stejně zmatený jako já, dokud si nevšiml sekvencí něčeho, co mu připomnělo genetický kód. Tak jsme sem přitáhli toto zařízení, schopné provádět biologické analýzy a tohle je to, co jsme našli!" Macar ještě jednou přiložil prsty na snímač, "Počítači, zobraz nám bio sken cizince!"

Caran si prohlížel prostorový obraz a Macar sledoval jeho reakce. "Toto zabralo celou paměťovou kapacitu systému, který máme v této místnosti! Je to jedna osmina lebky vetřelce i s mozkem. A jak prohlásil kolega, je to 'naprosto dokonalá mapa'. Něco, čeho vůbec nejsme schopni dosáhnout."

"Jak moc dokonalá?" Zeptal se Caran.

"Je tam každý neuron, každé nervové zakončení. Všechny proteiny, karbohydráty, každá krevní buňka. Toto je mnohem víc jak sekvence DNA! Je to cizinec, zachycený v paměti stázové komory." Odpověděl Macar s dramatickými gesty.

"A kdybychom celého jedince dostali do počítačového systému?" Vyzvídal Caran opatrně.

"Kdo ví! Nejspíš už by se nedalo mluvit o umělé inteligenci, ale spíš o skutečné inteligenci." Prohlásil Macar.

"A jak myslíš, že by mohl reagovat po třech tisících letech ve zmrzlém stavu?" Přemýšlel Caran nahlas.

"Tak na to se mě neptejte! To je otázka pro psychology!" Macar zvedl ruce a dal tak najevo, že se vzdává.

Caran na něho pohlédl a chápavě přikývl.

"Otázkou, o které jsme se hodně dohadovali je, proč takové množství informací? A napadla nás jedna zajímavá myšlenka. Ta cizí loď obsahuje velmi dokonalý replikátor. Co když dokáže sestavit celého cizince, nemusí potom řešit proces pomalého rozkladu těla v kryogenním stavu."

"A to může dokázat?" Zeptal se Caran a jejich pohledy se střetly.

Macar se tvářil smutně jako někdo, kdo přináší špatné zprávy.



Tereana se opět probudila. Výborně si odpočinula, protože se i přes neobvyklou situaci cítila v bezpečí. Protáhla se, otočila na záda a pomalu otevřela oči. Podívala se do kokpitu a zjistila, že se loď pohybuje pomalu vpřed.

Tor, pod ostražitým dohledem žoldáckých lodí a náklaďáku, právě najížděl na první kontejner a sebral ho do nákladového prostoru. Tereana vstala a přála si, aby se mohla osprchovat. A taky měla hlad. Postavila se vedle křesla pilota. Tor se po ní jen krátce ohlédl, protože se soustředil na druhou krabici.

"Spala jsi dobře?" Zeptal se zdvořile.

"Docela slušně. Jak dlouho jsem spala?"

"Asi šest hodin." Tor byl u kontejneru a pomalu na něho najížděl.

"A tohle dorazilo teprve teď?" Tereana zavrtěla nevěřícně hlavou.

"Tento je poslední!" Oddechl si Tor, když kontejner úspěšně skončil v nákladovém prostoru.

"Máš tady někde nějaké jídlo?" Zeptala se Tereana.

"Podívej se do skříňky vedle ohřívače, nalevo od lehátka!" Nasměroval ji Tor. Náklaďák a stíhači se vydali na zpáteční cestu.

"Tak co jsi dělal, když jsem spala?" Tereana opatrně zkoušela rozproudit hovor. Našla trvanlivé jídlo a dala ho do ohřívače.

Tor zaváhal. Loď už se vracela zpět k asteroidům. "Pokoušel jsem se mluvit tady s našim přítelem!"

"Vážně? A o čem?" Tereana se ohlédla na Tora zvědavá, jestli zjistil něco zajímavého.

"Je to nejzamlklejší systém, jaký jsem kdy potkal." Odpověděl sklíčeně.

Povzdechla si, "Tak jaký je teď plán?"

"Takže, tohle nebylo všechno. Máme pár dní, než dorazí poslední dvě položky." Opověděl Tor a pokračoval, "Plán je vrátit se na stanici."

Tereana zbledla a téměř se ji podlomily kolena, "To ne. Já tam zpátky nechci!"

"Proč ne?" Zeptal se Tor s předstíraným překvapením.

"Jednak jsou tam dvě mrtvoly a hlavně nechtěla bych tam být, až se vrátí piráti!" Odpověděla úsečně.

"Zmínil jsem se, že nám Caran poslal nové počítače a pár údržbářských robotů?" Poznamenal sarkasticky Tor.

Tereana vytáhla jídlo z ohřívače a přiklapla dvířka. Rezignovaně si povzdychla a posadila se zády k Torovi.

"Odhalil jsem jisté množství primitivního nepřátelství mezi vámi dvěma!" Oznámil cizinec. Bylo to po delší době poprvé, co promluvil.

"Totiž, to že jsi se zmocnil mé lodě situaci moc nezlepšilo!" Vyprskl Tor.

Umělá inteligence byla potichu.

"To teda byla nádherná ukázka komunikačních schopností!" Poznamenala Tereana kousavě.

"Podívej se! Mě se taky nechce vracet na stanici, ale myslím si, že nemáme moc na výběr." Tor ztrácel svůj obvyklý klid a uvolněné chování. Byl naštvaný a nedokázal kontrolovat nahromaděný vztek.

"Dobře, dobře, tak se uklidni!" Uklidňovala ho Tereana a vrátila se k jídlu.

Tor chvíli potichu seděl a potom prohlásil, "Mám pro tebe kompromis! Odvezeme ten materiál na stanici, vyložíme ho tam a vrátíme se sem!"

Tereana pokrčila rameny, "To zní jako přijatelný plán!" A souhlasně přikývla.

"Zároveň si budeš moci vyzvednout osobní věci a osprchovat se!" Tor hledal další případné klady.

"Chceš tím snad říct, že smrdím?" Zeptala se Tereana naštvaně.

"Nechtěl jsem to říkat nahlas!" Odpověděl Tor a lehce se pousmál.

"Ty taky moc nevoníš!" Vrátila mu to rychle a taky se zasmála.

"Navrhuješ snad, že se osprchujeme společně?" Provokoval dál Tor.

"A ty bys chtěl?" Odrazila útok otázkou Tereana.

"Jen jsem se zeptal!" Lekl se Tor.

Piraňa už prolétala mezi asteroidy. Když se blížili ke stanici, Tor měl opět narůstající pocit obav a neklidu. Tereana se cítila podobně. Někde vzadu v její mysli šeptal nějaký hlas, ale slovům nerozuměla.

"Počítači, můžeš mi říct, co je to za zvuk?" Zeptal se Tor.

"Jaký zvuk? Já nic neslyším!" Zeptala se Tereana, když dávala tácek do likvidátoru odpadu. Rozhlížela se kolem a snažila se něco zaslechnout.

Tor se na ni otočil, "Sweety mi o něm řekla. Byl mimo náš slyšitelný rozsah, ale byl tady."

"A jak víš, že je tady právě teď?" Divila se.

"Protože z něho pociťuji úzkost. Jakoby se mi něco pokoušelo dostat do hlavy!" Odpověděl Tor.

"Něco jako šeptání?" Zeptala se potichu Tereana.

"Takže to slyšíš taky!" Odpověděl Tor a podíval se na konzolu, "Počítači, odpověz, prosím."

Žádná odpověď.

"Tore, můžu ti něco poradit? Než se umělé inteligence na něco zeptáš, ověř si v jakém je stavu." Poznamenala škádlivě Tereana.

"Dobře. A mohla bys mi to předvést?" Pronesl Tor s náznakem skepse.

"Počítači, jaký je tvůj současný stav?" Zeptala se.

Chvíli se nic nedělo, ale vzápětí se umělá inteligence ozvala, "Všechny systémy pracují v běžných mezích!"

"Před chvílí jsme posbírali materiály, můžeš z nich vyrobit palivové články?" Zeptala se Tereana.

"Základní komponenty pořád ještě chybí! Mám však materiály nezbytné pro výrobu obalu!" Odpověděla umělá inteligence.

"Výborně! A bude ti k jejich replikaci stačit technologie dostupná na stanici nebo na této lodi?" Tereana hledala cestu, jak by o sobě umělá inteligence prozradila více informací.

"Replikační technologie na této lodi by měla být dostačující!" Odpověděl cizinec.

"A mohla bych u toho být ještě nějak užitečná?" Tereana doufala, že z toho něco vytěží.

Umělá inteligence ji to však překazila, "Ne!"

Tor to pozoroval, ale neřekl nic. Tereana zkusila ještě něco, "Tyto palivové články jsou určené pro motory a primární systémy. A co sekundární systémy?"

Žádná odpověď.

"Počítači! Jestli ti máme pomoci, musíš se s námi podělit alespoň o část svých znalostí!" Řekla Tereana a pokrčila rameny, když spatřila Torův zmatený pohled.

Otočila se a posadila, zrovna když umělá inteligence promluvila. "Sdílení znalostí s nižšími druhy je proti našim zákonům."

"A nemyslíš, že na to je už trochu pozdě. Vždyť už máme technická data vaší lodě!" Poznamenala Tereana.

"Ale to je váš vlastní objev. Takže jsem vám nic neprozradil!" Odpověděla umělá inteligence.

"Byl jsi na cestě přes tři tisíce Argonských roků. Kolik je to ve vašem časovém systému, to bohužel nevím." Tereana si utřídila myšlenky, "Za tu dobu váš druh nejspíš značně pokročil ve vývoji technologií! Takže by vás nemělo zas tak moc ohrozit, když nám občas něco malého prozradíš."

"S obnovenými palivovými články nám zabere cesta domů padesát Cahulagionových cyklů!" Oznámila umělá inteligence.

"Jak dlouhý je jeden Cahulagionový cyklus?" Zeptala se opatrně Tereana.

Cizinec prošel databázi Argonů, kterou měl k dispozici a odpověděl, "Jeden pozemský rok."

"To znamená, že hlavní motor je jakousi formou mezigalaktického pohonu?" Zeptala se Tereana a doufala, že se dočká odpovědi.

"My to nazýváme pohon zakřivení vesmíru!" Odpověděla umělá inteligence.

Tereana se zamyslela. Pokoušela se porozumět doposud neznámé koncepci cestování prostorem. Tor byl ohromený, že se ji podařilo přimět umělou inteligenci k vyzrazení některých informací, i když z toho nerozuměl ani slovu.

Měl pocit, že by měl alespoň nějak přispět a tak se zeptal, "Takže cesta sem vám trvala tři tisíce let a zpátky doma budete jen za padesát?"

"Není to zcela přesné, ale ve zkratce to tak nějak je!" Odpověděla Tereana. "Počítači, kolik vašich cyklů jste cestovali sem?"

"Čtyři tisíce tři sta padesát dva." Odpověděl.

"A nebylo to po celou dobu stejnou rychlostí!" Poznamenala potichu Tereana.

Tor se po ní ohlédl, "Jak to víš?"

Tereana po něm vrhla otrávený pohled, "Ty jsi pilot vesmírné lodě a neznáš prostředí, ve kterém pracuješ?"

"Venku je vakuum a zatracená zima. Víc vědět ani nepotřebuji!" Odpověděl Tor a vzápětí si uvědomil, že to byla odpověď naprostého ignoranta.

Tereana nevěřícně zavrtěla hlavou, "A už jsi někdy slyšel o slunečním větru?"

Tor se na chvilku zamyslel, "Boroni pravidelně pořádají Závod slunečních plachetnic okolo domovské planety a jejich měsíců. Má to s tím něco společného?"

Tereana si povzdechla, "Sluneční vítr tvoří extrémně maličké částice uvolněné ze slunce. Pohybují se extrémní rychlostí od hvězdy k okrajům systému. Loď, která letí ven ze systému je těmito částicemi unášena a její rychlost se nepatrně zvyšuje. Naopak loď, která letí k centru systému je zbrzďována až do okamžiku, kdy převládne gravitační síla hvězdy a planet."

Tor chápavě přikývl, "A co to všechno dohromady znamená?"

"Přibližně víme, jak dlouho loď cestovala, ale co nevíme je, jak daleko doletěla." Odpověděla Tereana, "Je docela klidně možné, že díky výchylkám ze směru způsobených gravitačními silami mohla letět v téměř dokonalém kruhu a my jsme ji zastavili někde kousek od původního startu!"

Ještě se na chvíli zamyslela, "A ještě něco. Když projde všechny nám známé sektory, může najít některý, který bude mnohem blíž k jejich domovu, než tento!"

"Počítači, tvá loď, jak se zdá, nemá žádné poškození, pouze vyčerpané palivové články. Tak uvažuji, proč jste se vlastně dostali až sem?" Zeptala se Tereana.

Ani na tuto otázku však umělá inteligence neodpověděla.

Loď náhle zpomalila a oba se podívali dopředu.

"Vypadá to, že už jsme tady." Prohlásil Tor, "Počítači, vyžádej pro nás povolení k přistání!"

Venkovní vrata stanice se otevřely a Tor navedl loď dovnitř. Když zaklaply přistávací svorky, zadal na konzole příkazy pro otevření nákladového prostoru. Nejdříve vyložil údržbářské roboty. Jednomu ihned zadal, aby se postaral o úklid dvou mrtvých těl na stanici. Tomu druhému nařídil vyložení původních zásob i nového nákladu. Na palubě si ponechal pouze materiály na výrobu energetických článků.

Teprve teď si pořádně prohlédl seznam všeho, co jim přivezli. "Vypadá to, že nám Caran zaslal další skafandry. Takže teď máme jeden pracovní a jeden náhradní na osobu!"

Tereana ale nevypadala, že by jí to překvapilo, "Raději bych teď byla někde úplně jinde!"

Tor ještě seděl a čekal, až mu roboti oznámí, že ukončili svou práci. On i Tereana byli neklidní a ostražití. Tor občas vstal a prošel se tam a zpět po nevelké zadní kabině.

"Můžeš toho už nechat?" Prohodila nevlídně Tereana.

"Čeho?" Zeptal se ostře Tor.

"Toho přecházení sem a tam." Odpověděla Tereana stejně ostře.

Tor se zastavil a zavřel oči. Několikrát se zhluboka nedechl a pokoušel se vyjasnit si myšlenky. Něco mu je neustále zastíralo. Přistoupil ke své osobní skříňce a otevřel ji. Vytáhl z ní holo krychli se svými rodiči. Ucítil bodnutí bolesti a vlna smutku vyčistila jeho vzpomínky na dávno zapomenuté šťastné chvíle v dětství. Před očima měl na chvilku i příležitostné ostré hádky s otcem.

Tereana sledovala, jak opatrně položil krychli zpět do skříňky. Teď už vůbec nebyl podrážděný a i napětí z jeho tváře zmizelo. Jediné co zůstalo, co dokázala vyčíst z jeho výrazu, byl nemizející smutek. "Co se stalo?"

"Těsně před tím, než jsem vyrazil sem, mě informovali o smrti mých rodičů!" Řekl Tor jasně a pomalu. "Slíbili mi, že zařídí přímé holografické spojení, až bude probíhat pohřeb, abych se s nimi mohl důstojně rozloučit. Myslím, že to teď nejspíš nebude možné!"

Tereana najednou pocítila silnou směs rozpaků a sympatií. A v tom ji to došlo. Silné emoce utišily ten šeptající hlas v její mysli. Nicméně Tor na to přišel ještě o něco dřív než ona.

Přišla zpráva od robotů, že stanice je připravená a tak se oba rozhodli opustit loď. Tor si vzal pár osobních věcí a hlavně oba zápisníky.

Tereana mu ukazovala cestu. Nejdříve se zastavili v hlavní laboratoři. Většina vybavení byla pryč, ale jeden z robotů už instaloval několik nových jednotek.

"Měli bychom se sem později vrátit, pokusit se připojit k tvé lodi a přetáhnout sem data z jejich počítačů!" Poznamenala Tereana.

"Přetáhneme tak i tu umělou inteligenci?" Zeptal se Tor s náznakem nadějí.

"To si nemyslím. Tvoje loď je pro ni mnohem užitečnější než toto místo!" Odpověděla.

Zamířili k obytné části. Tereana byla jasně rozhodnutá dát si okamžitě sprchu a potom si posbírat všechny své osobní věci.

"Tore můžeš využít kteroukoliv obytnou jednotku napravo. Uvidíme se, řekněme, za třicet minut?"

Tor přikývl a zastavil se u prvních dveří. Odsunuly se na stranu. Rozhlédl se a bylo jasné, že tuto místnost ještě nikdo nikdy neobýval a po něm nejspíš už ani nikdo obývat nebude. Po osprchování a v čistém oblečení se cítil svěží a odpočatý.

Své původní oblečení vhodil do automatické rychlopračky a za několik minut bylo čisté a vyžehlené. Zkontroloval si čas, posbíral si své věci a opustil místnost. Tereana už na něho čekala na chodbě.

"Tak jdeme!" Prohlásila a bez dalších slov vyrazili k přistávacímu prostoru.

Když došli na místo, klesla na kolena a rozbrečela se. Tor celý zbledl, když uviděl prázdné místo tam, kde měla být jeho Piraňa.

Konec kapitoly

[George Wills]

Tak jo, další kapitola je celá. Ještě 4 a je hotový první díl.
Při troše štěstí bych to ještě mohl do vánoc stihnout, ale když si uvědomím, co můžou nastat za zmatky, tak rozhodně nic neslibuji.

[StandaJunior]

to jo na vánoce je kritické období !

[JXP]

koukam, ze se pdfko zaseklo na kapitole 12 .

[Torgen]

Tak mám zklus jako prase, ale hektická každoroční předvánoční mela semlela i můj veškerý volný čas, a tak jsem se opravdu nedostal dřív k mé tolik oblíbené činnosti největšího šťourala v tvém překladu. Pokusím se to teď urychleně napravit .


Donesla se k němu informace, že je tam někdo, kdo chce s ním a Creedem mluvit. - tady bych asi jenom přišoupnul "s"
Donesla se k němu informace, že je tam někdo, kdo chce s ním a s Creedem mluvit.

"Nepřivedl jsi s sebou svého přítele, jak vidím!" - tak tady si nejsem vůbec jistý, ale asi bych tam to "s" nedával, ale pokud tam má být, tak spíš bych to viděl na "se sebou"
"Nepřivedl jsi sebou svého přítele, jak vidím!"

...uvěřila a odpověděla mu na pár jeho otázky."
...uvěřila a odpověděla mu na pár jeho otázek."

"Pane, myslím, že tohle byste chtěl vidět!"
"Pane, myslím, že tohle byste měl vidět!"

"A co cizí umělá inteligence?" Zeptal se Tor. - nevim jak se tam Tor paprsknul, ale nejspíš to asi nebude Tor, óóó, jak zářivá dedukce z mé strany, no dost srandy.....
"A co cizí umělá inteligence?" Zeptal se Caran.

"jak moc dokonalá?" Zeptal se Caran.
"Jak moc dokonalá?" Zeptal se Caran.

Tereana se postavila a přála si, aby se mohla osprchovat. A taky měla hlad. Postavila se vedle křesla pilota. - tak dlouho už sem něco podobného nenašel, a to samozřejmě myslím jako pochvalu
Tereana vstala a přála si, aby se mohla osprchovat. A taky měla hlad. Postavila se vedle křesla pilota.

"Plán je vrátit se na stanice."
"Plán je vrátit se na stanici."

Tereana udělal krok zpět, "To ne. Já tam zpátky nechci!" - tak tohle je zase jedna tipická volovinka z mého repertoáru . V prvé řadě chybka "udělal", Tereana je přece žena takže "udělala", ale to není to hlavní co jsem myslel. A sice "udělala krok zpět" mi v kontextu s dějem nějak nesedí. Tak za prvé je v lodi a chystá si jídlo což znamená nebude couvat přec od pomyslné "plotny" pokud dokonce teda nesedí a za druhé toto spojení bych já osobně spíš použil, kdyby se bála něčeho před čím by opravdu ucouvla, což Tor to určitě není. Tak co třeba takhle:
Tereana otočila prudce hlavu a s vyděšeným výrazem téměř vykřikla."To ne. Já tam zpátky nechci!"

"Tak za prvé jsou tam dvě mrtvoly a taky nechtěla bych tam být, až se vrátí piráti!" - tak tady opět jenom drobnost, kterou nechám čistě na tvoji úvaze jestli stojí za námahu ji opravovat, a sice pokud jsi použil "za prvé" na začátku věty, dal bych do pokračování souvětí i "za druhé", čili pak by to mohlo vypadat asi nějak takhle:
"Tak za prvé jsou tam dvě mrtvoly a za druhé, nechtěla bych tam být, až se vrátí piráti!"

"To zní jako přijatelný plán!" Souhlasila Tereana a pokrčila rameny. - a opět maličkost. Trošku bych tu zahýbal se slovosledem kvůli dějové posloupnosti a sice:
Tereana pokrčila rameny"To zní jako přijatelný plán!" dodala souhlasně.

"Výborně! A bude ti k jejich replikaci stačit technologie dostupná na stanici nebo na této?" - tady tuším jsi zapoměl na slůvko"lodi", a pak by to mohlo vypadat takhle:
"Výborně! A bude ti k jejich replikaci stačit technologie dostupná na stanici nebo na této lodi?"

...inteligence prozradila více informacím.
...inteligence prozradila více informací.

"Počítači! Jestli ti máme pomoci, musíš se námi podělit alespoň o část svých znalostí!"
"Počítači! Jestli ti máme pomoci, musíš se s námi podělit alespoň o část svých znalostí!"

Měl pocit, že by měl alespoň nějak přispět a tak se zeptat,..... - tady bych asi dal jinný tvar slova "zeptat" a sice:
Měl pocit, že by měl alespoň nějak přispět a tak se zeptal,.....

Tor občas vstal a prošel tam a zpět po nevelké zadní kabině. - tady bych asi zase jenom přidal:
Tor občas vstal a prošel se tam a zpět po nevelké zadní kabině.

Tak a všechno. Snad si udělám čas i na ten zbytek. Nemůžu se dočkat jak to všechno dopadne, tak doufám, že to do vánoc stihneš dopřekládat, jinak nad tím budu přemýšlet i u "té" večeře a zaskočí mi kost

[George Wills]

... ale hektická každoroční předvánoční mela semlela i můj veškerý volný čas, a ...

Vypadá to, že tento problém mají asi všichni. Počet odezev za poslední dobu se zredukoval na jedinou, tu tvoji ... i čtenost posledních dílů je dost malá v porovnání s obdobím před měsícem nebo dvěma ...

Nemůžu se dočkat jak to všechno dopadne, tak doufám, že to do vánoc stihneš dopřekládat, jinak nad tím budu přemýšlet i u "té" večeře a zaskočí mi kost

Bohužel to spíš vypadá, že to nestihnu, ale fakt se snažím, chybí mi 3 stránky do 23. kap. zítra ji snad vystavím a pak už jen dvě ... snad by se to dalo stihnout do silvestra, ale mezi svátkama si dovoluju, tak bude těžší to vystavit na net.

[viktorc]

Nasiel som drobnost:

vyložíme ho tam a vrátíme se tady!
vyložíme ho tam a vrátíme se sem!

[Moonman]

nenechal se však zastrašit tonem Creedova hlasu. - tónem....
Udělala jedno malé chybné v rozhodnutí a teď před - bez toho "v".
proč takové množství informaci? - informac(í)? dlouhé "í"
, kdo přináší spatné zprávy. - (š)patné..
Zeptal se Tereana. - Zeptala...
Mě se taky nechce vracet se na stanici, - to 2. "se" bych vypustil.
Tereana a pokrčila rameny,- to "a" je tam navíc.
Namířili k obytné části. - tady bych dal spíš "Zamířili". Zní mi to tu lépe.