Traders Tales - Mercenary - Kapitola 18

[George Wills]

Kapitola 17
Kapitola 19

Kapitola 18 - Fáze jedna

Tereana sledovala bočním okýnkem kokpitu Roamera, jak mizí za jejich Mulou v dálce. Pilot překontroloval systémy a ještě jednou si prohlédl navigační data na průhledovém displeji. Měla smíšené pocity. Byla plná očekávání, co všechno mohou objevit a zároveň se obávala cesty, na kterou se právě vydali.

Doufala, že první část mise, cesta do Jakjolokova pole asteroidů, bude trvat jen pár hodin. Doprovázely je lodě žoldáků. Před nimi byly stíhači Vlci a po každé straně měli Mambu. Druhá Mula byla přibližně kilometr za nimi.

Ačkoliv při poradě vypadala myšlenka těžce ozbrojeného konvoje zajímavě, nyní cítila, že obě Muly vypadají dohromady velmi podezřele a přitahují pozornost svým silným doprovodem stíhačů.

"Dostávám nové rozkazy!" Oznámil pilot.

Podívala se na pilota.

Ten se rozhlédl po všech cestujících, jestli ho poslouchají, "Změna plánu, konvoj se rozdělí! My poletíme přes Rodinu Whi a potom dál Splitským prostorem. Druhá mula zůstane na původní plánované trase."

Tereana přikývla. Skoro to vypadalo, jako by ji velitel četl myšlenky. I na pilotovi bylo vidět, že je nervózní podobně jako ona. Zvedla se a odešla do zadní části lodě úzkým průchodem mezi kokpitem a zbytkem lodě. Vzadu seděli další tři vědci z jejich expedice. Potichu se bavili nebo se pokoušeli odpočívat ve stísněných podmínkách přestavěného náklaďáku.

Čas se vlekl, zatímco prolétávali sektory. Po celou cestu si jich naštěstí vůbec nikdo nevšímal. V Hatikvahské víře viděli Splitskou Krajtu stále ještě nehybnou po bitvě. Kolem ní poletovaly opravářské lodě, jak obtížný hmyz.

Cítili značnou úlevu, když proskočili poslední branou do sektoru Nopileův pomník bez jakéhokoliv obtěžování ze strany Splitů. Na mapě sektoru byl vidět běžný provoz náklaďáků všech ras a jen několik pirátských konvojů. Skupina upravila svůj směr a namířila k poli asteroidů. Ještě je čekala dlouhá cesta. Jak za nimi centrální část sektoru mizela v dálce, kontrolovali piloti, jestli je někdo náhodou nesleduje. Když si byli jistí, že jsou opravdu sami, upravili kurs k poslední známé pozici cizí lodě.

Asi po hodině dorazili k prvním asteroidům a celý konvoj se zastavil. Tereana přešla opět do kokpitu, aby mohla lépe sledovat další postup.

"Právě srovnávám loď, madam." Okomentoval svůj manévr, zatímco otáčel Mulu tak, aby se přesně dostal na původní trasu cizí lodě.

První Mula se pomalu vydala vpřed. Mnoho asteroidů vypadalo nehybně, zatímco jiné se pomalu na místě otáčely. Velikostí a tvarem se od sebe velmi lišily. Některé měly v průměru jen pár metrů, zatímco jiné až sto kilometrů ledu a kamení. Jejich gravitační působení bylo naštěstí zanedbatelné, ale občas některý s velkým obsahem kovů, působil docela významnou magnetickou silou.

"Vyšlete signál!" Nařídila Tereana. To už byli hlouběji mezi asteroidy, než se kdy doposud dostala. Naprosto chápala, proč se lidé tak děsivým a nebezpečným místům vyhýbají, jak jen je to možné. Hrozí nebezpečí, že do lodi vrazí kus skály mnohonásobně větší než plavidlo, což nemohou vydržet ani ty nejsilnější štíty a dojde k masivnímu poškození trupu.

Pilot vyťukal sekvenci příkazů na konzole před ním. Nízko energetická vlna se rozpínala všemi směry, aby byla vzápětí pohlcena okolím. Chvíli čekali a potom pokračovali dalších pět set metrů a zopakovali signál.

Uběhlo deset sekund a vrátila se jim odpověď.

"Zaměřil jste zdroj?" Podívala se Tereana na pilota.

"Zdroj zaměřen, lokalizoval jsem jeho umístění!" Odpověděl pilot a při tom otáčel loď k prasklině v nedalekém asteroidu. Hluboký zářez se táhl po krátery zjizveném povrchu.

Mula se zastavila asi sto metrů před asteroidem. Natočila se kolmo k jeho povrchu a tři sta metrů couvla. Tím vznikl dostatečný prostor pro rozbalení základny.

"Pokud nemáte žádné námitky, vypustím náklad tady!" Oznámil pilot.

Tereana se pozorněji podívala na průhledový displej a hledala případné překážky nebo rychle se pohybující úlomky skal. Prostor byl však čistý.

"Pokračujte, vyložte náklad." Poručila.

"První kontejner je venku." Čtyři stavební roboti se uchytili po stranách velké krabice a popotáhly náklad na určené místo. Jakmile zastavili, vydali se pro druhý balíček.

Povrchové panely prvního kontejneru se otevřely a odhalily již sestavenou elektrárnu. Roboti kolem ní začali skládat hrubou stavbu výzkumné stanice. Uplynulo několik hodin a základna získala svůj konečný tvar. Energetické a datové kabely zaplnily tunely údržby a prostory mezi jednotlivými patry. Když byly upevněny venkovní stěny, natáhli na ně roboti vrstvu Plastcementu, který vytvrdili silným ultrafialovým zářením. Povrch trupu byl hotový z více jak čtyřiceti procent.

Ještě než uplynulo deset hodin, byl na místě poslední venkovní panel. Na vnitřku se však stále usilovně pracovalo. Mnoho chodeb a místností bylo už téměř dokončených a vnitřní rozvod energie byl již v provozu. Jako reaktor sloužil upravený motor náklaďáku. Zásoboval jeden sto dvaceti pěti megawattový štít a veškeré další zařízení stanice. Na vnější konstrukci byly upevněny i poziční trysky, ale pouze s omezeným výkonem, dostačujícím na vyrovnávání gravitačních úchylek. Jakmile budou práce dokončeny, bude na základně dostatek místa pro ubytování a práci asi jednoho sta vědců a jejich vybavení.

Po patnácti hodinách byla stavba vnitřních prostorů u konce a mohli zapojit podporu života, která ihned začala vnitřní prostory plnit atmosférou a ohřívat je. Když byla stanice zkontrolována na úniky vzduchu a tepla, obě Muly přistály. V přistávacím prostoru nebylo moc místa na zbytečné manévrování, protože byl akorát tak velký na dva náklaďáky.

Jakmile byli vědci na palubě, začali se seznamovat s rozmístěním chodeb a místností jejich dočasného domova. Když byly vyloženy všechny zásoby a vybavení, opustily Muly základnu. Umístili před ni jednu laserovou věž a vydaly se ven z pole asteroidů.

"Je čas se vybalit!" Pronesl nadšeně profesor. Tereana si promluvila s profesorem ještě před cestou v Mulách, takže byla na jeho věčně dobrou náladu připravená. On v této expedici viděl příležitost objevů, která se naskytne jen jednou za život a může posunout vědecké chápání vesmíru na novou úroveň. Tereana se raději nezmínila, že objev, který se naskytne jen jednou za život už udělal Pobo Mol, když objevil vesmírné pukliny. Boronský vědec a teoretik Pobo Mol, který přišel s teorií zvrásněného vesmíru. Z té vyplývá, že se při určitých gravitačních podmínkách dá otevřít tunel mezi dvěma místy ve vesmíru a umožnit tak rychlé cestování mezi systémy bez použití skokového motoru nebo bran. Zároveň však tato teorie poukazuje na to, že takovéto podmínky nastávají jen velmi vzácně a vzniklé spojení je nestabilní a má jen krátkou životnost.

Vznášející se vozíky na zavazadla se roztrousili po stanici. Mířili do jídelny, laboratoře a šesti obytných místností. Po celou tu dobu stavební roboti usilovně pracovali na zapojování energie v neobydlených částech stanice a dokončování montáže panelů na stěnách a podlahách.

Skupinka se sešla v hlavní laboratoři, aby si naplánovali práci na nejbližší týdny a zkontrolovali funkčnost nově zapojeného vybavení.

"Máme spojení!" Potvrdil Leord, "Spojuji se s automatickou řídící jednotkou na trupu cizí lodě!"

"Můžeme mít obraz?" Zeptala se zvědavě Tereana a podívala se na hlavní displej laboratoře.

"Máme záběr na dveře lodi. Jednotka je přisátá na boku plavidla, je příliš blízko, takže lepší pohled nemáme." Odpověděl klidně Leord a rozhlédl se po ostatních.

"Obal vzpěrače je stále na místě. Pochybuji, že se dostaneme dost daleko, abychom dostali celý objekt do záběru." Poznamenal Walstom. "Termální sken venkovních dveří a prostoru za nimi ukazuje, že na povrchu mají mínus sto sedmdesát stupňů a za nimi je ještě o deset stupňů míň."

"Můžeme si obléct skafandry a jít se na to podívat zblízka?" Zeptal se Jeron s náznakem nadšení u něho zcela běžným.

"Máte za sebou hodně vesmírných procházek?" Zareagovala na jeho otázku Tereana. Hned ji však došlo, že to byla hloupá otázka, když vzala v úvahu povahu jeho práce.

"Víc, než jsem schopný si zapamatovat!" Usmál se mile Jeron.

"Neměl by to být žádný problém. V oblecích máme zásobu kyslíku na dvě hodiny! Myslím, že bychom tam měli postupně vyrazit všichni, ještě dřív, než otevřeme venkovní dveře. Můžeme objevit něco důležitého. Něco, co pomocí skenerů nenajdeme. Třeba škrábance na povrchu nebo možné podezření na poškození motorů. Nebo se jen nakoukneme oknem dovnitř abychom odhadli, co tam můžeme očekávat." Prohlásila Tereana. "Půjdeme tam ale v párech. Dva budou venku, čtyři zůstanou na stanici. Jen pro jistotu."

"Kdo jde první?" Zeptal se Walstom. Byla to záměrná otázka, Tereana věděla, že testuje její autoritu.

"Chtěla bych říct já. Ale vy a Leord jste naši experti přes konstrukci a energetické systémy, takže půjdete první. Tak budete mít více času na analyzování dat získaných při prvním výletě, abyste mohli vymyslet, jak otevřeme dveře." Odpověděla rozvážně Tereana. "Po vás půjdou Coulo a Tolona a pokusí se získat nějaké detailnější bioskeny. A nakonec já a profesor Autland."

Všichni vypadali, že jsou s tímto rozhodnutím spokojení. Tereana byla vybrána jako vedoucí této mise. A i když měla zkušenosti s podobnou funkcí už z Roamera, nevěděla jak budou reagovat Leord a Walstom. Přece jen to byli v prvé řadě vojáci, i když s vědeckou funkcí, a tak by možná nechtěli poslouchat její příkazy. Tentokrát to zvládla dobře, ale musela být opatrná, nemohla si dovolit udělat nějakou chybu.

Oba důstojníci byli důkladně proskenováni a byl pro ně vytvořen záznam biologického obrazu pro srovnání při jejich návratu.

Doletět k obalu Vzpěrače a dostat se dovnitř jim zabralo několik minut. Vzpěry, které držely plavidlo uvnitř obalu náklaďáku se ukázaly jako ideální místa na upevnění mini kamer a osvětlení. Půl hodiny strávili oba muži cestou okolo lodě a upevňováním světel a kamer. Zbytek týmu zatím na stanici odpočíval a sledoval, jak se jednotlivé monitory postupně probouzejí k životu.

"Vypadá to, že u čumáku má to plavidlo něco jako okýnka. A několik podlouhlých průhledů má i po stranách nad každým křídlem." Oznámil Leord. Ačkoliv práce v terénu byla pěkně namáhavá, neměl v hlase ani náznak únavy.

"Motory vypadají neporušeně! Trysky jsou dost neobvyklé, ale není na nich žádné viditelné poškození!" Ozval se Walstom o několik minut později.

Oba se potom pustili do upevňování sítě senzorů na povrch trupu v pravidelných dvou metrových vzdálenostech. Pokryli celou čtvrtinu trupu, když jim skafandry začaly hlásit čas k návratu.

Po návratu na základu, prošli bio skenem, který ovšem nenašel nic nového. Na výlet se vydal druhý pár vědců, kteří pokračovali v rozmísťování senzorů.

"Přiblížit kameru pět!" Přikázal zvědavý Jeron. Počítač přiblížil pohled na okno kokpitu. Zevnitř lodě nepronikalo přes tmavé okno ani to nejslabší světlo. "Předpokládám, že přepnutí na tepelný obraz by asi nepomohlo, že?"

"Všechno uvnitř má bohužel stejnou teplotu mínus dvě stě třicet stupňů." Odpověděla trochu zklamaně Tereana.

"Škoda." Poznamenal smutně profesor, ale nebyl překvapený.

"Brzo dostanete svou šanci podívat se zblízka, profesore!" Odpověděla vesele.

"Jak dlouho už jsou pryč?" Zeptal se Leord, který právě vstoupil do místnosti. Trochu pojedl, než se vrátil do hlavní laboratoře.

"Téměř hodinu a půl. Víc jak tři čtvrtiny objektu už je pokryto!" Odpověděl Walstom od své konzoly.

"Co všechno nám ty senzory prozradí?" Zeptal se zvědavý profesor.

"Téměř úplně všechno!" Usmál se Leord, "Získáme přesné tvary a konstrukci lodě, její vnitřní uspořádání, rozvod energie, umístění systémů, pasti a ochranné systémy, konstrukci motoru, materiál reaktoru, prostě téměř všechno." Na chvíli se zamyslel a posadil se. "S výjimkou dat v paměti a na discích a použitého počítačového jazyka. A taky se nedozvíme jaký druh energie se má po lodi rozvádět pro jednotlivé vypnuté systémy. Což jsou, bohužel, téměř všechny."

Čas rychle ubíhal. Profesor si užíval své dvě hodiny ve vesmíru a pokoušel se zblízka nahlédnout dovnitř plavidla. Nakonec upevnil jednu z kamer přímo na jedno boční okno a zastínil ji od okolních světel odrážejících se v tmavém skle. Schválně ji umístil hned za kokpitem šikmo dolů tak, aby zabírala co nejdelší úsek kabiny. Dokončili umísťování senzorů a vrátili se na stanici úplně vyčerpaní.

Jeron už se nemohl dočkat, až vyzkouší, jestli bude jeho plán fungovat. Celý tým si dlouho prohlížel záběr kamery.

Ve světle, které lehce pronikalo ostatními okny, viděli námrazu na všech předmětech v lodi. Ze stropu vysely neobvyklé kruhy a pásy. Kamera bohužel nezabírala křeslo pilota a ani nebylo možné odhadnout uspořádání kokpitu, ale zato poskytovala slušný pohled na vnitřní dveře.

"Jak jsme na tom s biologickými skeny?" Zeptala se Tereana.

"Lokalizovali jsme pouze jeden shluk biologického materiálu. Ale zatím nedokážeme ani přesně určit tvar nebo vzezření. Rušivý vliv ostatních materiálů na naše zařízení je příliš silný. Kamera míří tím správným směrem. Ale ta věc, co vypadá jako lavička, nám blokuje pohled!"

"Dokážeme otevřít dveře?" Tereana se rozhlédla po ostatních členech týmu. Snažila se udržet svůj hlas klidný a zamaskovat svou netrpělivost a touhu dostat se do plavidla.

"Proto jsme tady!" Odpověděl Walstom jeho obvyklým hlasem bez emocí. "Posílám signál do automatické řídící jednotky, aby otevřela venkovní dveře."

Na monitorech sledovali jak robotické rameno uchopilo rukojeť dveřní mechaniky a pokusilo se s ní otočit.

"Hlídej zatížení, Leorde, nechceme to ulomit!" Přikázal Walstom.

"Působí tlakem padesát kilo a pomalu roste." Odpověděl ihned Leord.

"Budu zvyšovat tlak o deset kilo a měnit směr působení, dokud se nepohne!" Oznámil Walstom.

Na svých konzolách dál potichu sledovali, jak Walstom zadává příkazy a Leord obratem kontroluje výsledek. Najednou se něco pohnulo, dveře malinko odskočili a odlepily se od trupu po mnoha a mnoha letech nepoužívání.



Tor uvolněně seděl. Od jeho poslední schůzky s Caranem uplynulo deset velmi výnosných dní. Investoval do vylepšení svých lodí. Na všech měl přinejmenším jeden dvaceti pěti megawattový štít. Dokonce i setkání s Fenagalasem a Bilyzonus ve Fontáně zisku se ukázalo být velmi zábavné. Hlavně pak pro ostatní lidi kolem, protože on sám si toho vlastně ani moc nepamatoval.

Začínal si už pomalu zvykat na setkání s Caranem. Ten velký muž byl mnohem více lidský a nepochybně méně hrozivý, než při jejich prvním střetnutí. Uvědomil si, že ho vlastně nikdy neviděl dělat nic jiného, než číst hlášení a rozdávat rozkazy. Samozřejmě tady byla ještě bitva před pirátskou základnou, kde Caran potvrdil, že je výborný pilot. Když důkladněji prošel zveřejněné části vojenských hlášení, zjistil, že pouze v několika málo případech předvedl své osobní hrdinství. Ve všech ostatních vynikaly hlavně jeho neobyčejné velitelské schopnosti.

Tor předpokládal, že Caran využívá své velikosti a hrozivého vzhledu, aby přesvědčil a přinutil lidi dělat to, co chce on. Rozhodně se ale nechystal otestovat tento předpoklad v nejbližší době. Jedině snad, kdyby ho při další zakázce požádal o něco, co by rozhodně udělat nechtěl.

Dostali povolení k přistání na obchodní stanici a Sweety navedla loď dovnitř.

Byli odchýleni z hlavního proudu plavidel přímo do zabezpečeného prostoru. Tam už na Tora čekal agent, který ho odvedl ke kancelářím. Když tam dorazili, Caran právě vycházel ze dveří své kanceláře. Nepříjemný pocit poblíž žaludku mu napovědělo, že všechno není úplně v pořádku. Stačilo mu zahlédnout postoj, pohyby a pohled velkého muže, aby věděl, že nemá dobrou náladu. Promluvil opatrným hlasem někoho, kdo musí pronést nepříjemnou větu.

"Nešťastná doba na shledání, pane Gralle. Prosím, posaďte se. Já musím ještě něco zařídit, ale zabere to jen chvilku."

Ukázal na pohodlné křeslo. To v Torovi vyvolalo lehký nádech obav. Troje následující dveře evidentně vedly do výslechových místností. Caran se před prvními zastavil. Dveře se odsunuly bokem a on vstoupil dovnitř. Ven vyšli dva agenti. Jednomu z nich ve dveřích něco vypadlo, takže se ohnul a zvedl to. To stačilo, aby se dveře zavřely o chvilku později, než se dalo předpokládat.

Tor to všechno zvědavě sledoval. Když se dveře zavíraly, zaslechl jasné prasknutí okamžitě následované strašným křikem plným bolesti a strachu. Když se dveře dovřely, křik přestalo být slyšet. Torovi z toho na čele naskočily kapičky studeného potu. Každý sval v těle se mu chvěl. Projevily se u něho ty nejzákladnější instinkty. Těkavým pohledem hledal, kde by se mohl schovat. Srdce mu prudce bušilo a rozšířenými zorničkami sledoval oba agenty. Byli zjevně taky vyděšení, ale snažili se zachovat kamenné tváře profesionálů, dělajících svou práci.

Když procházeli kolem, pronesl jeden z nich k druhému, "Modli se, aby tě pan Belign nemusel nikdy osobně vyslýchat!"

Veškeré Torovy myšlenky na případný nesouhlas okamžitě zmizely. Dorazil lékařský tým a čekal před místností.

Uběhlo deset minut. Caran opustil místnost a šel si opláchnout ruce. Tým mediků vstoupil do výslechové místnosti a začali ošetřovat teď již mlčícího pacienta.

Když se velký muž vrátil do místnosti, pronesl stejně jemným hlasem jako před tím, "Pojďte do mé kanceláře!"

Tor ho následoval a přemýšlel jaký osud ho teď asi čeká. Dveře se otevřely, když k nim Caran došel a oba vstoupili. Agent přistoupil ke skříňce s otevřenými dvířky, vzal dvě sklenice a nalil si jednu plnou Kolova ohně.

"Dáte si drink, pane Gralle?"

Tor se na chvilku zamyslel. Bude potom trochu opilý, ale potřeboval něco na uklidnění nervů. Zvuk praskající kosti a následného křiku se pořád ještě ozýval v jeho mysli. "Ano. Myslím, že ano."

Caran vytáhl prastarou láhev vesmírného paliva a poctivě naplnil druhou sklenici. Vážný výraz v obličeji mu zůstal i když ji podával Torovi.

"Pane Gralle, posaďte se, prosím!"

"Myslím, že postojím. Víte jak to chodí. Sedím celé dny v kokpitu a ..." Tor se pokusil zlehčit atmosféru, ale obratem mu došlo, že tohle tentokrát nezabere.

"Mám pro vás nepříjemné zprávy, pane Gralle. A myslím si, že byste chtěl raději sedět, až je uslyšíte."

Tor postřehl, jak se Caran snaží mluvit jemným hlasem a chovat se vlídně. Raději se posadil.

Caran začal, "Jistě jste si všiml, že se čas od času stávají nehody a sabotáže na palubách továren. Vlastnictví stanic se tak potenciálně stává velmi riskantní. Obvykle jde o konkurenční boj, o pokus vyřadit konkurenta nebo alespoň poškodit jeho reputaci a tím následně redukovat jeho zisky." Caran se na chvíli odmlčel. Tor začal pociťovat vážné obavy. "Před dvěma dny byla provedena podobná sabotáž v Masozávodě cahoona v sektoru Severozápadní mračná základna. Na několika místech na stanici vybuchly bomby, jejichž exploze způsobila značné poškození a ztráty na životech. Mezi oběťmi byli i vaši rodiče."

Torovi spadla čelist. Nebyl schopný se nadechnout ani promluvit. Cítil, jak mu do očí vyhrkly slzy a jeho mysl zaplavila beznaděj.

"Je mi to líto, Tore, oba jsou mrtví. Snad by tě mohlo trochu utěšit, že jsme si jistí, že byli mrtví okamžitě při explozi a že netrpěli. Zatím jsme to veřejně neohlásili, nejdřív jsem chtěl informovat tebe a ostatní příbuzné."

Tor zamrkal, aby vytřepal slzy z očí a vypil celou sklenici najednou. Oči měl zarudlé a v krku ho pálilo vesmírné palivo. "Kdo?" To bylo jediné slovo, které ze sebe dostal, když se snažil vzpamatovat z počátečního šoku.

"To se právě pokouším zjistit!" Odpověděl Caran rychle a upil trochu svého nápoje. Očima neustále sledoval Tora.

"A?" Podíval se na něho Tor a jejich pohledy se střetly.

"Nejdřív jsme mysleli, že to byla některá z konkurenčních továren ze sektoru Tři světy. A ačkoliv stopy původně vedly tím směrem, zjistili jsme, že vedou ještě dál až k Bloodheartům." Caran se odmlčel a sledoval Torovy reakce. Čekal, až to stráví a až si uvědomí souvislosti.

"Oni zavraždili mé rodiče!" Zamumlal.

"Jdou po tobě, Tore! Nejlepší věc, co teď můžeš udělat, je držet se dál od lidí, které znáš." Zareagoval Caran.

"Proč moje rodiče?"

Caran si povzdychl. "Je to starý trik. Když je někdo příliš v pohybu a je těžké ho vystopovat a jeho příbuzní se s ním chtějí spojit například z důvodu rodinné krize, zveřejní ve vysílání SOS zprávu. Takováto zpráva obvykle obsahuje jméno pilota a registraci jeho lodě. A když je tento pilot cílem pirátu nebo kohokoliv jiného, mohou ho lehce dostat. Vědí tak totiž přesně koho hledají a kde na něho mají čekat. A je jen otázkou času, kdy tam dorazí."

"A mí přátelé?" Zeptal se Tor a jeho mysl byla temnější s každým dalším slovem.

Caran hned neodpověděl, potom řekl pomalu, "Pokud tě nedostanou přes tvou rodinu, přátelé budou hned dalším cílem. Pokusí se tě zranit, jak jen to bude možné, aby tě dostali, kam chtějí."

"Co budu dělat?" Byla to spíš prosba než otázka.

"Máš dvě možné volby. Můžeš utíkat a schovávat se a doufat, že tě nikdy nenajdou a riskovat tak životy přátel a členů rodiny. Nebo přijmout Creedovu filosofii a postavit se nebezpečí čelem." Caran se opět napil, "Schválně říkám, že je to Creedova metoda. Protože on je expert na vytváření nepřátel, které vzápětí přesvědčí, aby ho a jeho lidi nechali na pokoji!"

"Ale já nejsem jako Creed." Tor sklopil svůj pohled k podlaze.

"Nikdo z nás není jako on! Princip však spočívá v tom, dát jim vědět, kde jsi a tím taky určit, kdy dorazí a připravit to střetnutí podle tvých pravidel. Budeš riskovat ty a ne tví blízcí a při troše štěstí je necháš těžce zaplatit za to, aby tě už nechali na pokoji. Nakonec máš už i slušné zdroje a schopnosti, tak bojuj a ukaž jim, že se jich nebojíš!"

Tor přikývl, ačkoliv jeho sebejistota byla v té chvíli naprosto v troskách, "A co bude s Tris?"

"Vědí, kde je. Ale ona už se znova nenechá tak lehce vlákat do pasti. Co se týká Tris, budou si muset počkat." Caran se na chvilku zamyslel, "Je nešťastné, že se tohle přihodilo zrovna, když jsem pro tebe měl práci. Zásilku zásob pro skupinku vědců."

Tor na něho pohlédl a nevěděl, co má říct.

"Je na tobě, aby ses rozhodl! Budeš utíkat nebo se jim postavíš a budeš bojovat? Jestli ti můžu poradit, nerozmýšlej se příliš dlouho." Caran se nadechl. "Zakázka, kterou jsem pro tebe měl, je stále k dispozici. Může ti poskytnout čas na rozmyšlení a zároveň tě udrží v pohybu, takže nebude lehké pro Bloodhearty zachytit tvou stopu. Pokud tu práci vezmeš a rozhodneš se postavit se jim, zařídil jsem ti povolení ke stavbě Masozávodu cahoona v sektoru Bariéra. Taky jsem mluvil s Creedem a má pro tebe připravených tucet ostřílených pilotů stíhačů, které bys mohl zaměstnat."

Caran pokračoval dál, "Můžeš vzít tuto misi, a když se rozhodneš dál utíkat a skrývat se, bude tvoje odměna dvacet pět tisíc kreditů." Velký muž vypil poslední doušek ze své sklenice. "Ale nemusíš vůbec tuto zakázku přijmout. Nijak proti tobě nezakročím a nebudu se zlobit. Za těchto okolností, je to jen má žádost a nikoliv příkaz nebo rozkaz."

Torovi chvilku trvalo, než strávil poslední věty. Ty peníze pro něho už nic neznamenaly. Dobré na tom ale bylo, že by se zaměstnal prací a jak Caran poukázal, držel by se tak dál od Bloodheartů a měl dost času na přemýšlení.

"A jak to bude s pohřbem?" Zeptal se.

"Už je to zařízené! Pro tvou vlastní bezpečnost zajistíme přímý holografický přenos, abys alespoň mohl sledovat procesí a být tam v duchu s nimi." Odpověděl Caran.

"Děkuji!"

"Když budeš mít potřebu promluvit si s někým o tom, co se přihodilo v posledních dnech, můžu ti zavolat našeho odborníka. Já nejsem ta nejvhodnější osoba na naslouchání lidských problémů." A ještě dodal, "Obvykle jsem já ten problém, se kterým potřebují lidi poradit od psychologa!"

Tor se na něho slabě usmál. Tohle byla jedna z lehčích poznámek Carana a podařilo se mu alespoň částečně vykouzlit úsměv na Torově tváři.

"Tak já teda tu zakázku beru." Odpověděl Tor.

"Správné rozhodnutí. Nikdy se nenech srazit na kolena!" Caran se postavil a zašel pro láhev vesmírného paliva, "Neměl bych to dělat, ale dáš si ještě?" Opatrně Torovi nalil plnou sklenici a dodal, "A tentokrát si pořádně vychutnej detaily. Je to jedna z nejlepších lahví."

Chvíli na to byl už Tor na cestě pryč. Tentokrát loď pilotoval celou cestu. Sweety udržovala uctivé ticho a rozdávala příkazy náklaďákům. Navíc teď pozorněji sledovala veškeré pirátské hrozby. Při zjištění pirátské lodě v oblasti kolem některé z nákladních lodí, ji ihned poslala do bezpečí nejbližší stanice. To výrazně snížilo Torův příjem.

Piraňa letěla pod novou sadou registračních čísel, které ji byly přiděleny až do doby skončení mise. Cesta samotná vedla delší trasou okolo přes sektory Paranidů a Boronů a nakonec přes Vrch Aladna. Podle posledních zpráv totiž lodě Boronů a Argonů nebyly ve Splitském prostoru příliš vítané a na průlet potřebovaly speciální povolení. To by znamenalo ohlásit letový plán, účel cesty a seznam nákladu.

Sweety promluvila poprvé po delší době, "Tore, detekovala jsem nepovolený přístup do přenosových obvodů satelitu v Prezidentově konci."

To přerušilo tok Torových myšlenek. Chvíli přemýšlel, co mu to Sweety vlastně oznámila. "Jak je to možné?"

"Podle navigačních dat je v těsné blízkosti satelitu loď."

"Sakra, a můžeš ten satelit vypnout?" Právě teď takovýhle problém Tor vůbec nepotřeboval.

"Ne bez toho, abychom prozradili svoji polohu!" Odpověděla Sweety.

"A co takhle přesměrovat přenosy, aby nechodily přes ten napadený satelit?" Hledal nějaké jiné řešení.

"Provedu. Označím ho pro okolní jednotky v síti jako vadný. Nebudou ho tak používat pro přenos." Odpověděla.

"Děkuji Sweety. A zapni mi kanál s místními zprávami. Podívám se, co dalšího se v sektoru děje!" Ve skutečnosti to však byla výmluva. Chtěl být sám potom, co se dozvěděl, co se stalo s jeho rodiči. Avšak rychle mu došlo, že by teď raději viděl nějakou přátelskou tvář.

V několika krátkých hodinách doletěli do Nopileova pomníku. Zajímavější byl jen průlet Hatikvahskou vírou, kde se za nimi pustilo několik Splitských stihačů, ale žádný nezaútočil. Krajtě právě nedávno zprovoznili motory a štíty. Pohybovala se minimální rychlostí, zatímco důkladně sledovali změny v poškození trupu.

Tor hlídal, jestli ho nesleduje nějaká pirátská loď a letěl po trase k vědecké stanici, kterou mu Caran vyznačil.

"Sweety, dokážeš identifikovat ty pirátské lodě?"

"Potvrzuji. Označuji je na průhledovém displeji. V sektoru jsou dva konvoje náklaďáků a stíhačů Bloodheartů a několik lodí s označením klanu Claw." Oznámila Sweety.

"Jaký mají náklad?" Zajímal se Tor. Uvažoval, že by se na nich mohl pomstít, ale jenom by tak na sebe přilákal pozornost.

Náklaďáky byly v nekontrolovaných sektorech, takže se ani nesnažily maskovat svůj náklad.

"Vesmírnou trávu." Oznámila Sweety.

Netrvalo to ani půl hodiny a doletěli na souřadnice, které mu Caran dal. "Sweety, zkontroluj senzory! Je něco v jejich dosahu?"

"Negativní." Odpověděla.

Opatrně postupoval dál vpřed. Proletěl kolem několika asteroidů a zahlédl stanici. Všiml si, že po laserové věži není nikde ani památka.

"Sweety, spoj se se stanicí. Dej jim vědět, že už jsme tady!"

"Stanici jsem kontaktovala, žádná odpověď! Na palubě jsem neobjevila žádné známky života."

Konec kapitoly

[Moonman]

Bomba
Jen nevím proč blbnou ta diakritická znaménka?!?

[Zergos]

Super poctenicko. Opet se neco deje. Moc diky za dalsi skvelou kapitolu.

[Torgen]

Tak děj opět dostává grády, což je jenom dobře, ale takhle to utnout v tom nejzajmavějším, to je těžká rána pro mou představivost Jestli byl záměr navnadit čtenáře na další kapitolku ( což nepochybně byl ), tak u mě to teda zafungovalo 100%ně

No a teď k mé obvyklé prácičce, aby toto úžasné počteníčko nekazili drobné chybky.

....že je nervózní podobně jak ona.
....že je nervózní podobně jako ona.

Zvedla se a odešla do zadní části lodě úzkým průchodem mezi kokpitem zbytkem lodě.
Zvedla se a odešla do zadní části lodě úzkým průchodem mezi kokpitem a zbytkem lodě.

Po celou cestu si jich naštěstí nikdo vůbec nevšímal. - tady bych si dovolil navrhnout prohodit slovosled a sice:
Po celou cestu si jich naštěstí vůbec nikdo nevšímal.

Hatikvahské víře viděli Splitskou Krajtu....
V Hatikvahské víře viděli Splitskou Krajtu....

... upravili kurs k poslední známé poloze cizí lodě. - tady jdu opět asi zbytečně do detajlu, ale tohle slůvko mi tam moc nepasuje, co třeba:
...upravili kurs k poslední známé pozici cizí lodě.

"Právě srovnávám loď, slečno." - tady tuším opět dojdeme ke sporu, ale nemůžu si pomoct. Je to pilot a mluví ke své nadřízené( myšleno tak, že Tereana je vedoucí expedice), tak ovlivněn televizí a různými filmy bych tam spíš dal:
"Právě srovnávám loď, madam."

Pomalu se první Mula vydala vpřed. - a opět trošku slovosledu:
První Mula se pomalu vydala vpřed.

Gravitační působení bylo naštěstí zanedbatelné, ale občas některý z velkým obsahem kovů, působil docela významnou magnetickou silou. - tak možná na začátek bych jen přišoup:
Jejich gravitační působení bylo naštěstí zanedbatelné, ale občas některý s velkým obsahem kovů, působil docela významnou magnetickou silou.

Hrozí nebezpečí, že do lodi vrazí kus skály mnohonásobně větší než loď, což nemohou vydržet...
Hrozí nebezpečí, že do lodi vrazí kus skály mnohonásobně větší než plavidlo, což nemohou vydržet....

.....štít a veškeré další zařízení stanice. Na stanici byly upevněny i poziční trysky, ale pouze s omezeným výkonem....
.....štít a veškeré další zařízení stanice. Na vnější konstrukci byly upevněny i poziční trysky, ale pouze s omezeným výkonem....

Jakmile bude dokončena, bude na stanici dostatek místa pro ubytování a práci asi jednoho sta vědců a jejich vybavení.
Po patnácti hodinách byla dokončena stavba vnitřních prostorů a zapojena podpora života, která ihned začala stanici plnit atmosférou a ohřívat ji. Když byla stanice zkontrolována na úniky atmosféry a tepla, přistály obě Muly.

Jakmile budou práce dokončeny, bude na základně dostatek místa pro ubytování a práci asi jednoho sta vědců a jejich vybavení.
Po patnácti hodinách byla stavba vnitřních prostorů u konce a byla zapojena podpora života, která ihned začala plnit vnitřní prostory atmosférou a ohřívat ji. Když byla stanice zkontrolována na úniky vzduchu a tepla, přistály obě Muly.

Tak budete mít více času na analyzování dat získaných prvním výletě,...
Tak budete mít více času na analyzování dat získaných při prvním výletě,...

...nahlédnout dovnitř do plavidla. - tady myslím "do" by se mohlo klidně vypustit.
...nahlédnout dovnitř plavidla.

...zamaskovat svou netrpělivost a touhu dostat se plavidla.
...zamaskovat svou netrpělivost a touhu dostat se do plavidla. - tak tady pro změnu to "do" určitě zase chybí

Odpověděl Walstom jeho obvyklým výrazem bez emocí. - tady bych použil krapet jiné, podle mne vhodnější slůvko:
Odpověděl Walstom jeho obvyklým hlasem bez emocí.

Od jeho posledního schůzky s Caranem uplynulo deset velmi výnosných dní.
Od jeho poslední schůzky s Caranem uplynulo deset velmi výnosných dní.

...a hrozivého vzhledu, aby přesvědčil lidi a přinutil je dělat, co on chce. - tady bych si dovolil to malinko zase upravit, a sice:
...a hrozivého vzhledu, aby přesvědčil a přinutil lidi dělat to, co on chce.

Něco poblíž žaludku mu napovědělo, že všechno není úplně v pořádku. - tady bych si dovolil to něco specifikovat , a dostat tak pro mě zažitější obrat:
Nepříjemný pocit poblíž žaludku mu napověděl, že všechno není úplně v pořádku.

Co týká Tris, budou si muset počkat."
Co se týká Tris, budou si muset počkat."

"Můžeš vzít tuto misi, a když se rozhodneš dál utíkat a skrývat, bude tvoje odměna dvacet pět tisíc kreditů."
"Můžeš vzít tuto misi, a když se rozhodneš dál utíkat a skrývat se, bude tvoje odměna dvacet pět tisíc kreditů."

... a měl čas na rozmyšlení. - podobnou formulaci jsi použil o pár vět výše a napoprvé jsem to přešel, řka si nebudu moc velký šťoura, ale napodruhé už jsem to nevydržel a i když samozřejmě je to zase blbost, já bych tam dal:
... a měl čas na rozmyšlenou.

"Obvykle jsem já ten problém, se kterým potřebují lidi rady psychologa!"
"Obvykle jsem já ten problém, se kterým potřebují lidi poradit od psychologa!"

No a víc jsem toho nenašel , no nic už nebudu provokovat a raději popřeju zdar a sílu do dalších kapitol.

[George Wills]

Už jsem se skoro začínal bát, že se nenajde nikdo, kdo by si do toho textu alespoň malinko rýpnul.
Mimochodem hromada správných postřehů, díky

[viktorc]

Diky za preklad, dobra praca. Nasiel som par preklepov:

Ten se rozhlédl po všech cestující, jestli ho poslouchají,
Ten se rozhlédl po všech cestujících, jestli ho poslouchají,

když proskočili poslední brannou do sektoru
když proskočili poslední branou do sektoru

ideální místa na upevnění mimi kamer
ideální místa na upevnění mini kamer

[Moonman]

"jak dlouho už jsou pryč?" - na začátku věty by mělo být velké písmeno "Jak"...
Jinak OK